MULOVI: A OSUDY.

131

mění ničeho na této hořké filosofii dějin. Nelií tu
jásavý optimism Viktora Huga a Jaroslava
Vrchlického, jimž legenda lidstva jest vzestupem od
temnot k světlu, od křivdy ke spravedlnosti, od násilí
k lásce. Ve všech třech nových Macharových knihách
ční v popředí kříž, strmý, gigantický, nehybný kříž.
V "Barbarech" stříká na něj krev ze zápasu mezi
knězem a žoldnéřem, v "Pohanských plamenech"
zakrÝvá drsné dřevo dříku i břeven umná malba a
plastika umělců z rinascimenta, v "Apoštolích"
ufíkají se do jeho stínu nadšenci víry, ryzosti a pravdy
se svými ranami a vzdechy. Ale ve všech třech
knihách šeří se nad křížem dvě obrovské peruti
netópýří, křídla to ducha Zla. A všude jest On vítězem.

V suchopárné a jednotvárné knize "Barbaru"
zápoll papežství s císařstvím, smyslová rozkoš s
klášterním asketismem, církevní modloslužebnictví s
východním poznáním pravdy. Vlee než dvacet papežů
reptá, proklíná, strojí úklady; staří klášterní anhalisté
se parafrasují až do únavy; drobné legendární
aerotické příběhy jsou dekorační výplni. Která idea
vítězí u Machara v zápasech středověké Evropy?
Otázka není položena správně: zde není vllbec
zápolení myšlenek, nýbrž animálnleh pudů, hmotných
zájmů,' panstvíchtivých 'instinktů. Vítězí pouze sila
nadaná nejvyšším stupněm úskočnosti.

"Pohanské plameny" jsou knihou vlašské
renaissance: místo mnicM italští malíři, místo
německých císařů rodiny condottierů, místo
klášterních kronik volná parafrase Vasariho s Mutherovým
výkladem. .. pouze papeži zůstávají, zvláštní to
miláčkové Macharovi. Po prudkých březnových
vichrech středověku rozjíhla a sesládla Evropa; vášně
mají umělečtější masku, zápasy divadelnější
dekoraci, čtenář není unavován střízlivou prósou al1nálll,
nýbrž mnohoslovným katalogisováním obrazů a soch.