84

ARNE NOVÁK:

k jejich čestným episodám, a také "Lumir" bude
naň s povděkem vzpomínati.

jediné větší dílo poetické, jež po Kamperovi
zůstalo, román "Bílá láska", jest knihou malebné
improvisace; nic více. Kolem jakési naivní
staropražské selanky šumi a plní se popisné partie plné
barev, světel, záře a tepla, v nichž zpívá a plesá
pittoreskní a starožitné kouzlo čistě malířsky pojaté
Prahy. V tomto románu bez děje a bez vzruchu
zatlačil naturalistický impressionista z rodu Viléma
Mrštíka úplně vypravovatele, jenž by měl
konstruovat příběh a komponovat posta:ry, a tak Jaroslav
Kamper velmi ležerně a pohodlně nakonec zapomíná,
že chtěl být románopiscem a rozfukuje lehký dým
papirosy svého rozmaru, improvisuje na thema
krásné Prahy.

Jaroslav K,:unper neměl mnoho smyslu pro
román, ač jeh~) jediná púvodní kniha a jeho hlavní
překlad (CouperusLlv "Osud") patří lláhodou sem.
Ze vší literatury n1de vše hořel pro divadlo .. Znal
je až na dno, jako dlouholetý kritik, jako neúnavný
pořadatel moderních dramatických cyklů na
Smíchově a v "Uranii", jako vúdce oposice proti
"Národnímu divadlu", posléze jako dramaturg na
Vinohradech. Nemiloval však scenické umění jako
většina moderních: nebylo mu ani psychologickou
školou, ani kazatelnou ethiky ani svědomím doby Ŕ
nebyla to však také jen lhavá elegance, hravý púvab
a dravý esprit, co vyhledával na jevišti. Zdá se, že
zcela v duchu XVI I I. století stavěl v dramatě nade
vše kouzlo přeludu, dar volné iIIuse, nezúčastněnost
rozkošníckého pozorování. Proto. obnovoval ony
časové gemy scenícké, v nichž iIIuse dostupuje vrcholil,
rozmarnou stínohru, divadlo loutkové... jak by
se tím býval zavděčil společnosti v domě
Bretfelrském! jeho práce z dějin našeho dramatu a divadel-