má stejně vodjakživa diunejch myšlínek. Jak bude chdy, skočím
do Javorova pro "Bethanii" a pantátoj' řeknu, co je ten
Hamerníků zač!"

ol<

* *

Zatím co Zahradník nejprv sám, pak se ženou trudil se nad
neslýchaným setkáním, Šmatlán v duchu si liboval, ba Pánu Bohu
blahořečil, že dal mu sejíti se s rozumným člověkem, který
poznal svět a na jeho převrácenosti moudře dovede pohleděti. Hned,
jak zeť na kopci zmizel, řekl si, že mají ještě dobrou hodinku
do Javorova, k jejich chalupě - to si s Hamerníkem mnoho
nového a pěkného povědí. A dělník také okamžitě navazoval
rozprávku, vyptávaje se, co jest to za "Bethanii", pro kterou si
Zahradník dojde.

"Byli jsme si pro ňu na počtě, tam ve městě, držíme i se zetěm
do spolku, spíš já, potomejc on i přečte a taky sousedům
půčujeme," vysvětloval tkadlec ochotně, a již zastavil trakař a sahal
pro složený list do náprsní kapsy. Zatím, co jej Hamerník
rozbaloval a prohlížel, hovořil dále: "Já už co sem se k pravej víře
Kristovej přihlásil, po řádem ňáký noviny držím;
"Ceskobratrskýho Hlasatele" sem si brával a chdyž ho zastavili, zasej "Hlasy
ze Siona" - teďkomejc se nám "Bethanie" zalíbila, je tam
hezký čtení, kolikrát lepší nežlivá kázání v kostelích; chdyž
i přeříkáme, hnedkom cestu k Bohu Hospodinu a Spasiteloj' líp
poznáváme. "

Hamerník úkosem pohleděl na tkadlce, vedle něho stojícího a
radostně hovořícího, a pousmál se; pak složil "Bethanii", podával
mu ji a řekl: "Už jsem pozoroval, že jste čtenář; ale to se vám.
občane, opravdu divím, že držíte na takovýto kněžourský plácání
a za ně těžce vydřenej groš vyhazujete - mohl byste věru něco
moudřejšího brát!"

"Kněžourský plácání?" opakoval Šmatlán zaraženě.

"A není?" odtušil Hamerník ohnivě. "Nepíšou a nepsali všecky
noviny, který ste jmenoval, kněží? A víte, proč to píšou?
Z upřímnosti né! To aby nám všem lidem sprostým nasypali
prachu do voČí. " Sám ste tam za městem si stěžoval, že učení
směj' si číst a učit se, jak se jim zalíbí. - - A víte, proč jenom
sami toho užívaj'? Kdyby sprostej lid, dělníci a vyděděnci taky
se vzdělali, líp by všecku tu nespravedlivost poznali, dupnuli by
si a chtěli by svoje!"

Ve Šmat1ánově duši jakoby něco praskalo a se lámalo
.."Smejšlím," pravil za chvilku zarmouceně, "že by takoví lidi

54