Za málo vteřin vstoupila holka přes vysoký prah, nesouc uzlík
v ruce. Blažková ihned, vytrhši jí loktušku, do ní se dala, tak že
děvče svoji větu vysvětlovací sotva stačilo dokončit: "Zkazujc vás
Filoménka pozdravovat a posílá vám čepec schystanej; abyste to,
paňmámo, vopatrně rozďála a na ráz na hlavu navHkla, hou
cípky sešity nítěj." "Sloto jedna, kdák's cárala? Takhle ctíš otce
a matku podlevá přikázání Božího? Seš stejne jenomej pro



mrzem .

. ,Já nichdež, panímámo, necárala, sem šecka ušlá a v boku mám
píchání. Je to dálka k Filoménce a semka zpátky, a eště sl::m
v Kalibánce brkla vo kámen a pátu si rozřízla!" Děvče ukazovalo
svoje zaprášené nohy, z nichž pravá lehce krvácela a na podldze
stopy zanechávala; i na tváři její bylo znáti velikou
skHčeno~t,proto přestala panímáma se vaditi, vzala raději zavěrák a dpy
loktu šky rozpárala. Filoménkou pěkně spořádaný ústroj velmi ji
usp!Jkojil; opřela malé zrcátko o okénko a opatrně čepení na hlavu
si posadila, zastrčivši silný svůj drdolek do pouzdra dekturového
a stáhnuvši šatu do čela tak, by vlásku viděti jí nebylo. Pak
vklcuzla do objemného pláště, zavázala si modrou pentli u krku.
sundala s paláce kytku, do druhé ruky vzala modlitby a šáteček
na nich složený a již chystala se k odchodu. "Takhle's vyhWela,
mámo, dyž sme se brali a dyž te ženy očetyly," připomínal jí
muž, širák na hlavu si klada a kazajku na jeden knoflík zapíllaje.
"Jenomej že sem byla mladá a teďkomejc sem bába skorem
bezzubá," smála se Blažková, přicházejíc do své míry. "I neé,
panímámo," ozvala se Máňa nesměle, "vy ste ženská k světu podl/hná,
Fih'ménka tak hovořila! A taky řekla, že vám čepec a šata svědčit
budou!" "Netlachej!" hrozila matka, jsouc však patrně holčihým
vypravováním potěšena. "Pantáto, abychom šli! .Je dlouho, tuze
dlouho! Ty, Máňo, hlídej s Kačkou chalupu, a dybys vodhchla,
zamykej a kliku s branky dei pod kámen. Dědeček steine brzy
dom dojde, šel jenomej trošíčku nakouknout, von vál, decka,
vystřídá." Blažková hrnula se ze dveří, muž ji následoval a brzy
zmizeli oběma holkám za stromy bořiny, jež se k louce na hrázi
pojila.

To se ti rodičové Máně zdáli dnes divnými! A zvláště matka, jak
byla nastrojena, a jak v širokém tom plášti a v šatě do čela
stažené cize vypadala, jako by to ani ona nebyla! Zdali pak ji ve
statku poznají - a co tam jako starosvatbí asi konati bude? Nyní,
kdy trapnou pout od Filoménky měla odbytu a kdy strach před
trestem s ní spadl, nabývala zvědavost v Máně zase vrch. RoJiče
nebyli ani čtvrt hodiny z domu, když děvče branku zavíralo, kliku
schovalo a táhnouc šestiletou, ještě nerozumnou Kačku za sebou,

•

35