žila, a slibovala na vzájem, že se také zachová a jí nějaký pecen
chlebíčka, kus masa, až pantáta o hodech výhodně čtvrt neb piUku
koupí, a několik vajíček pošle. S radostí nesla plášť domů; byl
,šedý" (bílý), pěkně modrým hedvábím jablíčky a jetýlky vyšitý a
z předu pod obojkem měl širokou pentli svazovací. Ani jí
nepřipadal břemenem, ač byl notně těžký, a cesta ze Zderaze do
Budislavě je dlouhá dosti a z části temným lesem vede. Nic si z toho
Blažková "neďála", že přišla domů za čiré noci, když klekání
bylo i v Proseči dávno odzvoněno.

Jen když měla plášť a nebude před ostatními starosvatbími
zahanbena. Pověsila jej "na strop" pěkně na bidlo, aby vyvětral
a se vytáhl a šla si spokojeně lehnout, umiňujíc si ještě, že zítra
z rána vypraví Máňu, starší holku svou do Desné k Filoménce,
švadleně, aby jí přes pondělek šatu, čepec a loubek schystala.
Zítra je neděle, ona do kostela nemůže, má práci s vařením a
poklízením dobytka, a pak slíbila, až všecko pospraví, že přijde
na statek pomoci při pečení koláčů. Ale Máňa, ne-li i Kačka
půjdou do Mladočova jistě na velkou (jsou katoličky po matce,
kdežto hoch Bobeš jest po otci helvet) a tu snadno sběhnou s
kopečka do Desné, je to malý kousíček.

V neděli z rána, když hospodář odešel na kazání dvojctihodného
pana faráře Kadlce do Proseče, vyhledala Blažková šatu po mámě
zděděnou, bohatě na koncích vyšitou a krajkou lemovanou z hloubi
truhly, přidala k ní čepec podobně vyšívaný i lesklý loubek,
zavázala vše do staré loktu šky a svěřila Máně, nakazujíc jí, jak a
co má Filoménce švadleně vyříditi. Máňa se vrátila z kostela
s pěkným od švadleny pozdravením, že tO' panímámě do úterka
časně z rána schystá.

Spokojeně odebrala se Blažková, podělivši své domácí obědem,
do statku k pečení koláčů, když byla nejprve od pantáty vyslechla
zprávu, že dvojctihodný pan "falář" všem bratřím a sestrám
v Kristu v domě Páně shromážděným potřetí a posledně ohlásil
nastávající sňatek Heleny Blažkové a Jana Krčmáře.

Na statku pekly se koláče do noci, ba málem do rána, v pondělí
roznesly se všem přátelům a známým ženichovým a nevěstiným
v Budislavi a na Sedlištích, ba i v Poříčí, Desné, na Chotěnově
a ve Vranicích. Po napečných koláčích bily ženy husy, kačeny
a kuřata "ďouky", vily věnečky a vázaly k prutům rozmariny
fábory, "staré svarde" i družice chystaly si šaty, aby časně do nich
se přistrojily, družba, byl to Jan Janko z Borku, člověk tuze
"vejřečný, od huby", chystal si družbovský ručník, zavazoval na něm
červenou pentličkou umělý uzel, aby dal nejstarší družici co proto,
přeříkával si všechny "vinše", jež měl zítra za nevěstu a ženicha

22