ticky vrhá do vzdutých vln vlastenecké lásky,
vystupňované až k paroxysmu. Již svou básnickou formou,
vzrušenou rytmikou, rýmy několikráte se
opakujícími, výmluvností až nedočkavě překotnou prozrazuje
se poetovo pohnutí, které v první skladbě rozvádí
motiv Nerudovi již dávno blízký, v druhé pak
navazuje na lidovou píseň slovenskou a po oboukráte
působí tím, že se dotýká základních ::l věčných vztahů
lid~kých . .. jak Láska tak Za srdcem mohou býti
právem považovány za básně, jimiž se Neruda v
citovém rozněžnění a zároveň v tušení odchodu loučí
s národem.

Literární dějepisec Albert Pražák, jenž vydatně
přispěl k' výkladu Zpěvů pátečníchJ označil vhodně
tři velké a zásadní skladby VelvLstopě, Mojebczrva
červená a bílá a len. dál! za básnický triptych, kde
Neruda účtuje s českou minulostí, soudí národní
pliítomnost a vychovává svůj lid pro velkou a
důstojn"U1:hidoucnost ;ctakto můžeme v nich právem
shledavatl \iývfcholení cyklu a zároveň překonání pašijní
nálady, která jinde ve Zpěvech pátečních N~rudu
inspir()vala, . Názor, k němuž se tu básník-vlastenec
hlásí, možno nazvati národním liberalismem
tradicionalistických kořenů, ale zcela bez přecitlivělého
historismu. Husitství a jeho světové poslání se ozývá
jako vzdálený zpěv písně "Kdož jste boží bojovníci"
na pozadí symbolicky shrnující básně Ve lví stopě;
ke Karlu Havlíčkovi, liberálnímu vychovateli
národního sebevědomí, odvolává se Neruda názvem, i
virtuosně obměňovaným motivem vstupního čísla Moje
barva červená a bílá; heslo stálého pokroku ve vývoji
lidstva a česká význačná služba pod praporem
volnosti vrací se refrénem ve skladbě, zavírající cyklus
len dál! .

Obě krajní čísla sbírky, havlíčkovské vyznání a
národně liberální poslání, vyvrcholují také zvláštní
básnický sloh ZpěV/l pátečních, který se tolik liší

II