mravy, všecky staré obyčeje, písně a hry se mu
zdají hloupé, a j(onečně zkazí tím opičením i svoa
krásnou řeč. Mysle, že mluví po selsku příliš
sprostě, učí se to po městsku, a že bývá z
většího dílu ve městech řeč pokažená, to je stará
historie. Za celý den bych vám, milý tatíku,
nevypověděla všecku zkázu, která z parády
pochází. "

"Oh, milá paní, však já mám z toho dobrý
rozum a ví!,ll, že to za čerta nestojí, a zvlášf
u sedláka. Reknu jen ku příkladu u nás. Dříve si
naše selky na všecko samy napředly i na pleny,
a hrubší věci i samy utkaly. Teď plátno prodají
a koupí bavlněné hadry, řídké jako mlhu. Ovšem
to nebylo zdarma, ale člověk k tom~ poznenáhla
přišel, ani nevěděl jak, a byla to věc nepřežitelná.
Když míval chlapec pěknou šarku a kamizolu,
děvče dvě nedělní sukně, dvě zástěry a pas, měli
to na kolik let a šetřili toho jako zlata. Nyní má
sedlák dva soukené kabáty, šarky a kazajky. °
ženách hřích mluvit I Nemá-Ii dvanácte sukní, kdož
ví, kolik drahých šněrovaček, zástěr, plen a
kabátků, není spokojena, a k tomu ještě přes chvíli
cos nového. Já vám povídám, dvakrát tolik stojí
ten nynější šat, a nevydrží polovic, co náš starý.
Co ty selky hlav si nalámou, jak by nejlépe tu
parádu vytloukly, a co hubě soust utrhnou, to
mají náhrady. Sám čert je svádí, a půjde-li to, tak
dál a dál, sežere paráda chléb. Není ·divu, že nás
Pánbůh treSCe!"

Slova ta připomenula mi póvěst z mého
domova (blíže Krkonošských hor), kterou jsem
jeden
68