9.

mestUjící popisují nám cizí krajiny jako za.
C hrady, všude po polích zelenají se
stromy a jsou k užitku i k utěšené ozdobě.
Jenom u nás bývá někdy jednotvárnost
až k umdlení, nic než planina a holé role, nikde
stromku, nikde křoviny. Kdyf to na některých
stranách za Prahou nic jinak nevypadá. Tím více
mne tu překvapilo několik polí, kde jsem mnoho
štěpných stromů po mezi nasázených spatřila.
Divila jsem se, že přece jeden hospodář je milovník
št~pařství, ale nebylo tomu tak. Stromy ty stá1r.
tu Ještě po dědovi, který v tom zahbení nacháze,
po jeho smrti přišel j;ný hospodář a ten strómy
okolo pole a statku až na několik posekal a
zahynouti nechal. Smutnější ovšem je jiná příčina,
která se tu vůbec udává, proč tak málo ovocných
stromů viděti, an tu místa dost ladem leží, jehož
by se k štěpnici dobře použiti dalo. Praví se, že
bývá každý strůmek od nezbedné luzy zkažen, a
stoji-li v poli, že se často i velký kus pole sešlape.
Jednomu rychtář,i podřezali přes pUl kopy stromků,
které si byl nasázel. I řt:kla jsem, že by se to
snad nestalo, kdyby v tom všickni najednou
jednosvorně začali.

To je opět ta bídná stránka našeho školního
vychování. Tabulkami: "Š k o dat n a str o mech
činěná, trestá se tak neb takl'"
nepřivede se lid k ničemLl, ba jeho svévole setím
jen podráždí. Kdyby ale byla za školou malá
štěpnice, kde by se dítě učilo, jak proutek z jádra

3S