pravuje o velkém ohni. "Před tim ohněm' byly
v městě krásné a nádherné stavení, velké ,zámky
a překrásný kostel, celý mědí krytý, domy ale
všechny plechem pobity. Kolem stály čtyry před.
městí, krásné brány, valy dvakrát vodou obehnané,
zdvihací mosty, zkrátka, bylo to pevné město.
Bezděkov jmenovalo se předměstí, v němž prý se
katolíci zdržovali a tam svůj kostel měli, v městě
byli Husité. Dávaly se bankety, hostiny, a všeho
dost a dost. Potom prý přišli červení kněží, kteří
lid učili a Husitům všecky knihy na náměstí
spálili. Kdo se nechtěl poddat, museh~ ,;emě, Když
se ti vyhnanci stěhovali, zakleli prý své
nesnášelívé bratry, aby se jim nikdy více dobře nevedlo,
svých statků aby neužili, a jejich dětem aby nikdy
štěstí nezkvetlo. A ta kletba, věřte mi, lpí od té
doby na městě, které se až dosud nezpravilo. Po
velkém ohni vystavělo se město zcela jináče,
do rynku nešlo ani jediné okno, každý zůstával
uvnítř a měl do zadu okna. Lidí bylo málo, tak
že mohl člověk o pravém poledni po rynku v
košili běhat. Všecko chodilo po sprostu; bohaté
měšfanky a paní radní (bylo dvanáct radních
pánť'J) nosily na svátky zlaté čepce, krepitanové,
pájové a groditurové šaty (látky Z vlny a
hedvábí) a k tomu hedvábné zástěry. Sprosté ženské
měly kanafasové šaty a cicové, na způsob zlatých
ušité čepce. Oblékla-li některá panna do bálu
kamrtuchové šaty, to byla už tuze velká paráda.
Mužští nosili střevíce a punčochy, dlouhé fraky,
jabot, vrkoč a klobouk na tři facky. f\fež peněz
bylo hojno. Když se některá vdala, dostala kronu