táře; až posud velkého milovníka tance. Dělají se
při tom všecky posunky jako by švec šil. Když
se dratev vytahuje, musí se mít každý na pozoru,
aby něco neulovil; nebof všickni stojí na jedné
hromadě, a kdo se neuhne, dostane pohlavek.
Viďte, to je ta venkovská gymnastika, ta učí obrat·
nosti bel německých turnéřů od starého Jahna až
po tu dobu.

Naposled přišlo ko leč ko, ten nejstarší tanec,
jak pravil rychtář, který za mladých let nic jiného
netaričil. Dva chla pci se postavili se dž bánem před
dudáka a začali dudáckou notu, dudák se šklebil,
huslař dával nohou takt a šest chlapců si přitáhlo
své tanečnice. Stojíce porůznu, chlapec vedle
děvčete, s rukama nazad spletenýma, začali se podle
taktu pořád na jednom místě tak hbitě a šikovně
točit, že jeden o druhého ani nezavadil a. z taktu
nepřišel, až se pustili a z předu cha pii. T o jde
všecko tak čerstvě a pořádně, že se vám zdá,
jako by šest vřetének jedním kolečkem se točilo.
Zpomněla jsem si na pražské bály, co tu výborů,
tanečníCh pořá'dků, prób a Bůh ví, co všecko; a
zde v té nabouchané krčmě šlo to bez výborů
tak porádně, jako sotva v kterém sále. A proč?
Protože tu platí méně přikázání a více dobré
vůle.

Mezi děvčaty byly všeho všudy asi dvě
pravidelné tváře. Všem ale lička zdravím jen jen
kvetly. Oči měla každá jako jed, což tvářím
neobyčejné krásy dodávalo. Mužští mají pravidelnější
a výraznější rysy, postavy jejich jsou jako hory.
Škoda, že si vlasy zkrátka přistřihují. Při rozchodu

27