Neujde jí nic z lidového žiyota: bedlivě poslouch~
zvláštnosti "buláckého" nářečí; s porozuměním všíma
si písní a říkadel; jako pravá znalkyně pozoruje
malebný selský kroj, jejž si Chodové dlouho zachovali
a k němuž se v posledním čase opět vrátili, vidouce,
že se mu rozumní vzdělanci obdivují. Vedle přítomnosti
lidové zajímala se B. Němcová i o chodskou minulost:
dávala si od starců a stařen vyprávěti starodávné
pověsti, které zvolna upadaly v zapomenuti. Tak zazna·
menala poprve historícki-přfbih o Pl!9hlavcíc~ a jejich
chrabrém vůdci Oj mučedniku Janu Kozinovi. Po
stopách B. Němcové bral se pak proslulý spisovátel AloiS"
Jirásek, který na základě důkladných studií napsal
o selském povstání na Domažlicku velký román "Pso.
hlavci", oslavující jmenovitě hrdinného Kozinu; ba i na
"Národním divadle" často prováděna jest dojemná a
lahodná zpěvohra "Psohlavci", v niž skladateLKarel
1(Qyařmdc doprovodil Kozinovy osudy hudbou. Do
Domažlicka uchýlili se i četní malíři, na př. velmi
nadaný Jaroslav Špillar, aby zpodobili chodský život ven·
kovský; a nad vesnicí Oujezdem, kde Kozina-Sladký
žil, zdvihá se dnes veliký a význ~ pomník Choda
na stráži, jakoby chránil hranice naší vlasti. I
dokázala Božena Němcová svými "Obrazy z"okolí
Domažlického" toho, co jí leželo na srdci: upozor.níla své
krajany na krásný kraj la zachovalý lid domažlický,
i vzbudila "y_~hode.ch samýchJásb k vll:ll}tnímínulasti..!
pýchu na půvooní mrav, kroj a řeč, tpkže i takto
plnila to. k čemu vedl pravé vlastence Karfl Havlíček.

Ale "Obrazy z okolí Domažlického" nejsou
jediným darem, jejž básnířka věnovala Chodsku; také
některé její povídky poutájí se k tomu pohraničnému