a tápajícího veršovce let šedesátých! Zhustíl ještě jeho
výrazovou stručnost, ba stupňoval ji až k úsečnosti
gnómické j prohloubil letmé popěvky ve skutečné písně
tlumeného kouzla melodického j krajinným pohledům, jenom
výjimečně lokalisovaným v pražských sadech a
šumavském podhoří, dal světlo, vzduch a vůni j hlavně však
podložil tuto doslovně impresionistickou lyriku bohatším
životem citovým, který od prvního opojení jarního se vyvíií
až k zimní mdlobě s tuchou smrti. Uprostřed knih různým
způsobem objektivistických vytvořil Jan Neruda krajně
osobní zpověď lyrickou, kde se jeho složité já kmitá
ve všech barvách duhového vidma, rozklenutého mezi
sluncem lásky k životu a deštěm smutku nad marností
touhy - nebylo možno instrumentovati bohatěji ústřední
zkušenost uzavřenou do výmluvného výkřiku "Vždyť
jsem chtěl také šťasten být, však Pán bůh nechtěl
tomu I"

Poslední tři z "Prostých motivů", zavírající básníkovu
zimu, hledí tváří v tvář nedaleké smrti, jednou v nervose
nemoci, po druhé s hrdým odevzdánim, po třetí se
vzbouřenou nedočkavostí. Ale skon dal na sebe ještě dlouho
čekati, až před sebou vysílal záludné posly, jakým byl nový
nedph, částečné zmrzačeni, úplná samota. Ale básník,
duševně neochabujíci, ač občasně těžce skleslý, se
neuzavíral ani radostem, které přinášelo postupné splňování
mladistvých tužeb nadosobních: uvítal vstup dělnictva
do veřejného života, zaradoval se nad obecným politickým
vítězstvím mladočeské strany, docenil národně kulturní
význam jubilejní výstavy. Ale právě když její úspěchy
vrcholily, vydechl naposledy ve svém bytě ve
Vladíslavské ulici v Praze dne 22. srpna 1891.

Teprve dlouho po jeho smrti byla v úhrnném vydání
přehlédnuta rozloha jeho díla vyplňujícího více než
čtyřicet svazků a třicetsedm let neunavné práce básnické
i novínářské. Leckterý dávno zapomenutý, ale závažný

23