pražský život s láskyplnou zevrubností v jeho typických
postavách a svébytných dějích, rozuměje dobře přerodu
starodávného maloměsta v rušné středisko stupňovaného
národního pohybu; pokoušel se přijíti i českému venkovu
na chut a vůbec obsáhnouti svou laskavou a trpělivou
pozorností všecky projevy tělesa národního a vyložiti je
v duchu osvíceného liberalismu, radostné demokracie,
sebevědomého češství, protiautoritativniho evropanství,
které věří ro~umu a vědě i přitaká pudům a přírodě.

Když kolem svého čtyřicátého roku Neruda pořádal
svou feuilletonistickou úrodu okem přísného autokritika,
měl již dva svazky vážných a závažných "Studií
krátkých a kratších" (1876). Ale vedle nich se neváhal
pochlubiti jiskřivým souborem besídek rozmarných, ano
rozpustilých, pro něž nalezl přiléhavé označení "Žertů
hravých i dravých" (1877): satirik a smíšek, parodista a
šprýmař, navázaný společník a mistr vtipné sebeironie
zasvěcuje tu čtenáře lehce a vtipně do vlastních radostí
i starostí dvorného a prostořekého garQona, labužnického
rozkošnika při tabuli i tanci, bystře pozorujícího
prochazeče Prahou, kriticky a satiricky založeného kronikáře
hlouposti lidské. V pozdějších letech u Nerudy
převažovala ve feuilletonech tato stránka burleskní a místo
soustavné práce slohové spokojoval se unavený a rozmrzelý
besídkář nesouvislou improvisací; toho rázu jsou hlavně
soubory posmrtné, zdomácnělé s názvy od Nerudova žáka
Ignáta Herrmanna "Drobné klepy" a "Proti srsti".

Ač již první práce Nerudovy se lišily od projevů jeho
vrstevníků úplným nedostatkem naivnosti a přebytkem
mužného názoru, přece i on potřeboval školy života, aby
uzrál a dospěl k poznání své vlastní podstaty. V
milostném přátelstvÍ k vynikající ženě pronikl hloub sám k sobě,
na cestách širým světem porozuměl lépe smyslu své vlasti
a svého národa v dějinné epopeji lidstva; je-li první
vydání "Knih veršů" r. 1867 pravdivou zpovědí
burácejí
14