11-

votní činnosti; mladí Iitel1áti spěchali do Francie a studovali, líčili.
naivně posuzovali společenské i umělecké poměry v Pai-íži; politikové
snažili se pi-enáseti liberální dogmata francouzská do ústavního života
své vlasti: německé politické časopisy pt-izpůsobovaly se publicistice
pařížské, - a naopak řada žurnalistů a spisovatelů francouzsk)~ch.
mezi nimiž byli zejména Saint Marc Girardin, Lerminier, Saint René
Tai1lanclier a Quinet, stuc1ova'la Německo hlavně po stránce politické
v bezprosti"edni blízkosti a poučovala o něm svoje krajany s obšíľ11OU
bedlivostí a s poctivými sympathiemi. Od politiky francouzské, jejíž
intensivní vliv se hlásí v celé činnosti Boerneově, postoupilo se
kfrancouzským doktrinám společenské emancipace, kterou představovali
především Saint-Simon a Enfantin jako myslitelé sociai]ističtí a Georges
~and jako thesová romancierka hlásající mravní a společenské
osvobození ženino. Kdežto Heine v mužné své periodě úplně se vzdal
učení Saint-Simonovu, dováděje je, až k nejzazším důsledkům a
slučuje jej s hegelianismem samostatně pojatým, řešilo si Mladé
l\ěmecko odhodlaně a soustavně problem, jak nauky Saint-SimQnovy
daly by se organicky pi-enésti do německého života a synkreticky
spojiti s národními poměry i s ideami za Rýnem. Nejjasnějším
dokladem tohoto úsilí je Gutzkow: v osudné» W al1y« pokusil se těsně
sjednotiti emancipaci ženy a emancipaci smyslů, pojatou po způsobě
G. Sandové s náboženskou kritikou německou; v životě kolísal mezi
německým liberalismem, zakládajícím se především na Boeľ11eovi.
a mezi kommunistickým socialismem opřeným o Saint-Simona, což
vysvitne nejjasněji, srovnáme-li jeho dvě díla politických
charakteristik »Oeffentliclte Charaktere« (1835) a »Die Zeitgenossen«
(1837)
Mnol,lem zdrželivěji než k francouzské politice a k francouzsk)'m
theoriím sociálním chovalo se Mladé Německo k francouzskému
literárnímu umění, obdivujíc se mu sice srdečně, ale podléhajíc jen dosti
skrovně jeho vlivu. O francouzské škole romantické, jak se
shromažc1'ovala v Nodierově »Cénac1u« a kolem »Globu«, mohla se mínění
rozcházeti a také se vskutku rozcházela. Goethe, jak od r. 182'7 čteme
v rozmluvách s Eckermannem, zajímal se neobyčejně o básnickou
tu družinu, hlavně o V. Huga; a zcela správně vystihl a posoudil její
nově nalezené a vyjá,řené rysy krásy a význačnosti. Odborný znalec
a konservativní spisovatel Victor Aimé Huber v pěkné
monografi»Die ,neuromantische Poesie in Frankreich und ihr Verhiiltnisz ztl
der Entwickelt1ng des franzosischen Volkes« vykládal hnutí
francouzské literární mládeže z romantismu. z vlivu německé filosofie.
z odporu proti básnictví klassickému a z hluboké melancholie ovlá-