francouzského sociologického kritika Guyaua
promyslil tyto zásady nejhlouh, vyvodil odsud velkou
rozluku umění .. klasického a . umění. romantického.

Uměn! Ji.!!lsi~ké-Ie~t..I~~né,-vyr~Y!lágé;_-=~k~iněné,
zdravé a vděčné, uměIlJ!()Illa!lti~ké_jes~ .. !:Ípad.J{ové,
křečovité, rafinované a rozervané; Francouzi XVII.
věku a _ ... Goethe představuji nejskvěleji slovesnou
kulturu klasickou, modern,iIlatura.li~.!é . .!l předevšim
Richard Wagij~r jsou prototypy
romantiek,é<iekadtmce v uměn1. Klasickému umění přisuzuje Nietzsche
v rámci své biologické etiky tyto úkoly: překonávati
pesimism, ukazovati žádoucnost života, vyznávati
panskou morálku, připravovati přichod nadčlověka.
Nade vše významné posláni má tragedie: pravý tragik
předváděje věci hrozné a zavržitelné dokazuje, že se
jich nebojí a sdlli tento pocit nebojácnosti svým
divákům; vyhledává bolest, aby ji překonával a takto
YYIJh_oyáxá hrdinného člověka. Niet~~che, ienž podnikl
bezohledně· zžira vou kritiku na hodno.táchmravn!eh,
dosavad platných a napadl duchaplně
vybroušenými šipy syntetické polemiky v aforismech jejich
představitele literárni (Strausse, Schillera, Wagnera),
položil základy k nové, plodné kritice moralistni R,
sám duch jemné vniml!vosti umělecké a mohutný
přetvořitel básnického slohu německého, opřel se
rozhodně proti jednostrannému esteticismu -j jemu
umění jest mrav ni funkci společenskou a tím nesmirně
důležitou složkou civilisace.

S kritikou moralistn! jde ruku v ruce n á b o žen·
s k á k rit i k a I i t e r á r n i. Zcela primitivně
jako kritika úzce konfesijni, rozsuzuje slovesné
výtvory dle toho, zda vyhovuji věrouce určitého
vyznáni, po připadě mravoučným zásadám odtud
odvozeným; úzkoprsým útokům této ortodoxní kritiky

<13