francouzského sociologického kritika Guyaua promyslil tyto zásady nejhlouh, vyvodil odsud velkou rozluku umění .. klasického a . umění. romantického. Uměn! Ji.!!lsi~ké-Ie~t..I~~né,-vyr~Y!lágé;_-=~k~iněné, zdravé a vděčné, uměIlJ!()Illa!lti~ké_jes~ .. !:Ípad.J{ové, křečovité, rafinované a rozervané; Francouzi XVII. věku a _ ... Goethe představuji nejskvěleji slovesnou kulturu klasickou, modern,iIlatura.li~.!é . .!l předevšim Richard Wagij~r jsou prototypy romantiek,é<iekadtmce v uměn1. Klasickému umění přisuzuje Nietzsche v rámci své biologické etiky tyto úkoly: překonávati pesimism, ukazovati žádoucnost života, vyznávati panskou morálku, připravovati přichod nadčlověka. Nade vše významné posláni má tragedie: pravý tragik předváděje věci hrozné a zavržitelné dokazuje, že se jich nebojí a sdlli tento pocit nebojácnosti svým divákům; vyhledává bolest, aby ji překonával a takto YYIJh_oyáxá hrdinného člověka. Niet~~che, ienž podnikl bezohledně· zžira vou kritiku na hodno.táchmravn!eh, dosavad platných a napadl duchaplně vybroušenými šipy syntetické polemiky v aforismech jejich představitele literárni (Strausse, Schillera, Wagnera), položil základy k nové, plodné kritice moralistni R, sám duch jemné vniml!vosti umělecké a mohutný přetvořitel básnického slohu německého, opřel se rozhodně proti jednostrannému esteticismu -j jemu umění jest mrav ni funkci společenskou a tím nesmirně důležitou složkou civilisace. S kritikou moralistn! jde ruku v ruce n á b o žen· s k á k rit i k a I i t e r á r n i. Zcela primitivně jako kritika úzce konfesijni, rozsuzuje slovesné výtvory dle toho, zda vyhovuji věrouce určitého vyznáni, po připadě mravoučným zásadám odtud odvozeným; úzkoprsým útokům této ortodoxní kritiky <13