sny o svobodě národů zahrají mladým svým žárem,
a tmavá skepse doby za živa pohřbených zatáhne je
svými mračny. Bolestná vzpomínka na lásku
zaškrcenou předčasnou smrtí zatřese naposled srdcem, a
resignace klade poznovu na hroby věnce bez vůně a
bez pelu. Jakoby v horečce zjeví se starému putov
•níku daleká arabská poušt, a šumavské hvozdy zašumí
do sirého městského bytu svými haluzemi. A jako
všickni starci přivírající ne dlouho před skonem oči, má
tuto i Neruda obrácenou perspektivu »Co statkem
mým, to zřím jak v dálce stinné, co zmizelo, mně sku
•tečností kyne«.

V citové sféře, které teď po prvé u Nerudy neovládá
a nekontroluje přísný rozum, odehrává se proces ob
.•dobný: veškeré prvky, životem dobyté,disciplinou kul.
tury a palestrou praktické filosofie uměle vypěstované,
ruší se zvolna, a-zůstává několik základních vztahů
rodových, rasových, náboženských, jimž Neruda dává
nejinak než mesianisté polští národnostní obsah. V pa·
šijovém vlastenectví, této dominantě všech »Zpěvů
pátečních«, kříží se zvláštní kontrasty: Neruda ne.
přestává být liberálem a zachvívá se v náboženských
ekstasích; mluví stále v symbolech katolické liturgie
a inspiruje se mocně husitstvím; prožívá až do dna
bytosti tragiku národní minulosti a vrací se k radikál.
nímu protihistorismu mladoněmeckých svých let;zpívá
svatodušní pozdravy kosmopolitickému sbratření ná ..•
rodů a stupňuje chvílemi svou mesiánskou víru ve
vyvolené poslání svého lidu až k šovinismu, láme
zoufale hůl nad marností veřejného zápasu a volá

9IJ