Erben nespokojuje. se však touto metodou vědou
•.cího etnografa. Rozsvěcuje démonické přítmí staré
baladistiky, v níž válčí černé mocnosti, jasným a hře ..•
jícím svým etosem; zlidšťuje, mravně vykupuje fi.
lantropicky povznáší slepou, přírodní, temnou tragič •.
nost. Tuto mírnou, něžnou, humánní atmosféru Erbe
•.novy poesie vdychuje mladistvý Neruda dychtivě,
vždyť hoví úplně jeho tendenčně sociálnímu pojetí
poesie, která má hojiti rány zasazené nespravedlivým
řádem světa, která má parie nésti n,! yerutích smilo
•.vání k nebesům. Celá první půle »Knih veršů« vy
•.růstá z takového ovzdušÍ, třebaže leckde radikální
Neruda proměňuje mravní něhu Erbenovu přímo
v patos sociální obžaloby nebo vostrý protest útočné
ironie. Po letech, když byl Neruda již mnoho prožil,
mnoho pochopil a mnoho odpustil, sládne
v»Baladách a romancích« Erbenovo etos ve zvláštní okouz
•.lující štědrou gracii: jsme v ovzdušíjasném a
průzračném jako křišťál, na skvěle rozkvetlých náhorních
planinách nedaleko ledovců, kam Neruda vzletěl na
křídlech svého humoru vysoko nad údolí Erbenovy
humanity.

Ale i Nerudovi básníkovi má baladista Erben co říci:
hutná plastika Erbenova slohu, pregnantnost jeho
obrazů, jadrná živost detailních jeho pozorování,
disciplinované umění zkratek, elips, zámlk, brachylogií,
mužná a sporá řeč tíhnoucí k soustředění a zhuštění, to
vše odpovídalo Nerudovi, zaujatému v poesii hlavně
pro pitoreskní význačnost a stručnou obsažnost. Od
nejranějších počátků básnických udržují u Nerudy

32