hned po Václavově odvážném vyznání celou záplavu blesků ozařujících
sině kupoli chrámu salvatorského za hukotu hromu.

Vrcholného účinu, o nějž básník usiloval zároveň patetikou slov
i nanášením svítivých barev, bylo dosaženo: ostatek zpěvu,
oqehrávající se ve Václavově cele v podstřeší klementinském, má ráz pouhého
doznívání dějového i psychologického. Nejde však již o pouhou slovní
půtku s Konrádem, jenž Václava neodbytně stíhá, když byli jinými novici
vystřídáni při adoraci; nastane nyní mezi oběma skutečný zápas.
Předmětem jeho jest osudná kniha Ambrožova, která nadobro ovládá
posledních sto veršů čtvrtého zpěvu. Rozvlekle a v celku zbytečně
rekapituluje básník její vliv na Václava; z ní vykládá jeho rozhodnutí
opustiti Tovaryšstvo a spojiti se se Smilem; ji po skončené šarvátce
ponechává v ruce Konrádově na důkaz, že se duchovní slídič nemýlil, když
obvinil Václava z kacířského přerodu; jí dává za úkol zasvětiti otce
rektora do Václavova tajemství, zatím co nešťastný novic upí uzamčen
a uvězněn v pusté své cele.

Situace, v které se Václav z Michalovic ocítá na konci čtvrtého
zpěvu, shrnuje všecku tragiku mladistvého hrdiny Čechova, způsobem
opravdu typickým. tloroucí ušlechtilý idealista dostoupil toho stupně
mladosti, kdy možno prozříti a odložiti klamné iluse chlapecké.
Pohlédl do světa, jenž jej k sobě vábí kouzlem dvojnásobným: sladkým
půvabem lásky, opájející jeho cit, a mužnou krásou statečného činu,
shodujícího se s požadaJVky jeho mravního uvědomění. Jedno z těchto
rozcestí vyvolí si rozhodně, neboť pro něj íiž není náVratu k omylné
stezce dosavadní. Rozpřahuje ruce po životě, který nabízí takové
možnosti, dodává síly krokům vedoucím do širého světa. Ale tu zapadají
za ním dveře žalářní: vše jest mu znemožněno, uzavřeno, odepřeno.
Básník skoro třiatřicetiletý nepředvede svému čtenáři tedy tragiku
nesnází, překážek a pokušení, které osud valí muži do cesty, když
přestal býti jinochem, nýbrž znovu a znovu se vrací k jinošským krisím
a katastrofám oblíbených svých Mcyrich, jejichž duše i sudba mu
Ztlstaly nejbližšími. Václav z Michalovic jest typický Mcyri, přeložený do
Čech věku sedmnáctého.

Co zbývá mladému vězni v klášterním žaláři, za nímž zapadly
dveře vedoucí do života a který se skutečně podobá »mladému
zajatému sokolu v kovové kleci«? Samomluvy, jimiž si sám úsilně
vemlouvá možnost úniku a spasného rozhodnutí. Sny, promítajíci touhu

45