bouzeiící se Praze a ležení velmi úzkostlivého paralelismu; ježto však
mu nyní nejde jen o Žižku, nýbrž i o stranu Pražanů, propracoval vedle
zvukové oblasti i partie malebné. Zlato a purpur ovládají hrdé město,
které se probouzí v iitřních červáncích; gotická krása dvojvěžatého
Týna kraluje vzrušenému obrazu; místo šeré důraznosti Karla
Svobody hlásí se barvitá nádhera brožíkovská· Než, pojednou básník sám
se přerušuje v zálibném počínání malířském, jako by si řekl káravě:
čím jest tato všecka planoucí skvostnost pro Žižku, zapředeného do
šerých pavučin přísných myšlenek a reagujícího leda na dojmy
zvukové? Proto ihned se Svatopluk Čech přenáší k jemné zvukomalbě
procítajícího tábora, jak slepý vůdce vnímá stupňující se ruch a hluk,
aby vyvrcholil bohatou tu škálu strhující hudební fugou válečného
chorálu husitského. Čelakovský dosáhl ve svém »Prokopu liolém,~
značného účinu, když dal nad postupující hradbou vozovou prostě
rozhlaholiti se písni »Kdož- jste boží bojovníci«; Vocel v druhém zpěvu
svého »l\\stitele« uznali za' vhodné parafflazovati didakticky její
náboženský obsah; Svatopluk Čech použil umně vypracovaného a
virtuosně odstíněného přirovnání homerského, aby vystihl úchvatnou
gradaci, s jakou se ležením a odtud celým krajem šíří hřímavý ten
zpěv. Ale opět Svatopluk Cech chtěl podati něco více než skvělý šperk
umění verbaIistního. Píseň probouzí Žižku z těžkých a temných jeho
chmur~ vrací jej takřka životu· a činí nově vnímavým pro události
mimo stan.

Tam odehrává se výjev plný rušné malebnosti; ze zprávy bratra
Jaroslava zvídá slepý vMce o skvělém poselství pražském, které se
s barevnou nádherou blíží a již předstupuje před L:ižku, aby mu
nabídlo mír- jménem města i knížete Korybuta. Jestliže hlas mluvčího
jest přehlušen prudkou hádkou poslú pražských a hejtmanů táborských,
nedosáhl tím Svatopluk Cech pouze dramatického vzrušení,
propukajícího pádnou stichomythH, ale'vvhnlllse též oslabení dojmu, k němuž
by bylo došlo, kdyby byly hned za sebou podány hned dvě rétoricky
zaokrouhlené řeči pražského parlamentáře a t:}"nskéhť? kazatele:
Dobral se tím i dalšího efektu: mistr Jan Rokycana SIVým důstojným
vystoupením nekonejší' pouze hněv ž'ižkův, nýbrž zároveií stoupající' vádu
mezi Pražany a Tábory, již již hrozící přejíti ve vřavu' bitevní. Uživ
podnětu ze Svobodova kartonu, zal oživ podobiznu Rokycanovu na
}wntrastu ušlechtilé bledosti s přísnou černí kněžského roucha' a, ha~

13