koliv neuměli si přesně formulovati, v čem velikost ta spočívá. Bylo
nezbytně potřebí, aby bezpečný soud a ověřený výklad
dějepiscefilosofa odhalil ideové jádro husitství a nábožensko-mravní heroismuS
Žižkův, které zůstávaly nesrozumitelny i mikrologickénm starožitnictví
Vocelovu i zjednodušujícímu názoru liberálního Tyla; v té příčině též
pro české básníky byl velikým darem čtvrtý, husitsk}- díl Palackého,
vydaný jako poselství uvolněných tiskových a politických
po~rtr. 1860; z něho i Svatopluk Čech od studentských let čerpal své ná.·
zory o husitství a jeho vůdčím reku. Jest však ukázati ještě na; druhý
vlivný zdroj nového hodnocení náboženských dějin českých, na
českoněmecké svobodomyslné básníky, prosycené emancipačními zásadami
západní Evropy mezi oběma revolucemi r. 1830 a r. 1848. Populárnímu
a mělkému románopisci Karlu lierlošovi, jehož romaneskní příběhy
z války husitske i třicetileté se zatajeným dechem čítala česká i
německá mládež, stejně jako politickému improvisátoru Mořici
Hartmannovi, který se r. 1845 tázal v »Kalichu a meči« významně, zda Žižka
iest hrdinou prokletým či spíše požehnaným, a iako ohnivému
patetikovi Alfrédu Meissnerovi, jenž r. 1846 věnoval »Žižkovi« celé epos,
byli Husité bojovníky za volnost svědomí, za osvícený demokratismus,
ne-li přímo za republikánské z{lsady; takto náboženské děje XV.
století přiblíženy modernímu cítění a smýšlení a šťastně, byť s jakousi
dávkou anachronismu, zasazeny do vývojového řetězce postupujícího
pokroku a zrající svobody. Skutečně Palackého Dějiny a Meissnerův
»Žižka«, který oplodnil již Čechovu obraznost před koncepcí
»Adamitů«, působily naň nejmocněji, když koncem let sedmdesátých odhodlal
se zpracovati dramatickou episodu hrdinské dráhy Žižkovy, která se
odehrála v posledním období jeho života před branami obležené
Prahy; mimoděk vstoupil i tuto Svatopluk Čech do opuštěné šlépěje
básnického svého předchůdce Václava ~tolce, jehož mohutná improvisace
»Boží bojovníci«, nesená útočným duchem proti římským, zůstala
zlomkem, dlouho neznámým.

Událost ze. dne 14. září 1424, již si Svatopluk Čech vybral za
vlastní námět své básně o Žižkovi, nenáležela podle podání Palackého k
dějům zvláštního dosahu historicky politického; byla to právě jen
episoda. Ale právě z ní vysvítalo nové pojetí Žižkovy povahy, jehož se
dobraJ Palacký pečlivým studiem i nepokrytou sympatií: starý
válečník, který krutě rozhněván stojí před hradbami proradné Prahy,
spa
a