Anežce, a aby ji vyrval milenci, roztouženemu a včľnému lodníku
Josefovi, rozdmychal strašnou bouři, jež roztříštila ,koráb a pohřbila
nedaleko břehu pod jeho ssutinami Josefa. Anežka však, vidouc
milencovu zkázu, vrhla se do moře, a tu vztahuje »král bouře" jako
»slizkoramenný polyp« ruce; leč jest sražen démantovým čepelem
anuělským; v mořské hloubce pak pod vrakem korábu zasnoubila se mrtvá
těla milenců, Anežky a Josefa. Sentimentálni tato idylka cudné a
věrné lásky dvou nevinných dětí moře trvající přes hrob, do níž vilný
a mstiv}" zloduch zasahuje katastrofálně, zpracována tlest naivním
slohem odtažité a matné erotiky Čechova mládí. Čistá a prostá
náklonnostk vyvolenému hochu plní dívčinu duši zbožnou důvěrou a jistotou,
která propuká něžnou, ač ve výrazu příliš strojenou vstupní
modlitbou k »hvězdě mořské«; stejný duch prostoty a skoro dětské jistoty
vane z písně mladého lodníka, jenž miluje moře nade vše; a posléze
ve finale, kde básník opustil svou objektivnost a líčí nám setkání
mrtvé Anežky s utonulým Josefem, obestírá nás t~!Ž věčný a blažený
mír věrné lásky. Jako skřípavá disonance vplétá se do tohoto
milostného adagia posměšný a chtivý hlas »krále bouře<\ v působivém
kontrastu, zrale promyšleném. Sotva dívka pronese nyvým svým hlasem
láskyplnou modlitbu před kaplí na břehu, zahouká mořský zloduch
cynickou svou hrozbu a naze frivolní svůj milostný návrh. Když
Anežka vrhla se do vln, jako věrná obět lásky, chce se jí »král
bouře« lačně zmocniti, avšak zahnán, musí ustoupiti sboru andělů, kteří
nad utišenými vcdamí zpívají chorál klidu a smíření.

Mořská tato balada nebyla vypracována ani dosti plasticky ani
v jednotném slohu. Nejasným v ní zůstává Josef, milenec Anežčin;
nevíme, zda jest hochem v koši na stožáru, jehož zpěv patří moři a
nikoliv milovar..é dívce, neurčitá jest i demonologie této mořské
fantasie, ježto nedovedeme řici, jak daleko sahala moc křesťanských
andělů vůči mořskému vodníkovi »králi bouře«; matně provedena
i lokalisace ztroskotání, jež Anežka s břehu múže sledovati až do
podrobností. Slohová zákonnost skladby roztříštěné do krátkých
odstavců, jest jen nepatrná: od Llzavřených ~. případně karakterisuiících
kupletů, jež básník vložil do úst hlavním jednajícím osobám, odrážejí
se dvě pasáže výpravně popisné, předvádějící podobu i osud "krále
houře« a. hlavně závěrečný oddíl, kde básnik sám mluví v první osobě

57