zachycena jest nezapomenutelným způsobem v cestopisných
feuiIIetonech, které náleží k vrcholům Hálkovy prósy: ať' mezi Terstem a
Benátkami noří se do stříbrného déště měsíce na hladině moře, at
před Benátkami koří se východu slunce na bělohedvábném obzoru
nad vodami, af potápi nenasytné oči do bělozelených lesků
fosforisujíCÍch vln II Korfu, všude znovu zaznívá horoucí píseň barevného
jasu a šťastného světla, v němž mládne duše žasnoucího
vnitrozemce. Vítězslav Hálek, který zkušenosti na Jaderském, Jonském a
Egejském moří doplnil ještě letmými dojmy černomořskými, vložil na
rozdíl od Nerudy výtěžky své jižní plavby také do rozsáhlé skladby
básnické; byronská veršovaná povídka »Černý pnapor« z r. 1867
jest prvním rozměrnějším dílem v české poesii, jež prosyceno jest
dechem moře, Třebaže Hálek i teIJtokráte podle básnické své zásady
stíral s postav, dějišt a dob veškeré rysy rázovitě individuální,
takže »moře a jeho pestré zjevy, jež turista sledoval vnímavým
zrakem, v básni jsou sevseobecňovány a takřka odhmowěny«, přece
záhadný a osvobozený ostrov, s jehož lodi vane povždy černý
prapor, noří se z týchž světelných a barevných vln, které okouzlily
básníka při plavbě z Terstu do Cařihradu. Jejich chválu zpívá úvodní
byronslq'r kuplet; v jejich večerní nádheře ztrácí se před Jelenčinými
roztouženými pohledy loď Milanova; jejích stříbřitá hra s bělostnou
oblohou provází za klidného jitra skon hrdinčin; jejich náhlé
roztesknění obklopuje loď vítězů vracejících se k domovu; a posléze jejich
všecka čistá a jasná krása zosobněna jest Jelenkou proměněnou ve
vodní vílu. fiálek domnival se, že opěvuje v »Černém praporu« moře
v jeho věčné obecné povaze nevázané zvhištnostmi krajiny, ovzduší,
podnebí, právě jako snažil se opěvovat povšechnč lidský boj za
svobodu bez určení národopisného, politického a dějinného a skutečně
vynaložil všecky síly, aby provedl tuto abstrakci. Než, přes jeho vůli
a mimo jeho vědomí hučí z tvrdých a neobratných veršů »Černého
praporu« určitý příboj mořský; první byronská povídka česká s
přímořskou scenerií jest oslavou vod omývajících skalnaté břehy
Balkánského poloostrova, oslavou zrozenou z básníkova roztoužení po
světelných feerií barvitého jihu.

Také tohoto moře, plynoucího v teplém a slastném jižním jasu, měl
Svatopluk Cech trvale dobýti pro českou poesii a to ještě dříve než
bouřlivých vod baltských, dějinně památných. Avšak u samé brány
53