vzat jest za záminku tendenčnfuo projevu dobového, v němž se právem spatřuJe silný ohlas veřeJné nálady studentských a dělnických bouří za režimu Beustova. Umělecky nevyrovná se úsečný a lidově zjednodušující »Buben« nikterak malebně rozvitému a zálibně propn\covanému »tlusitovi na Baltu«; výrazová neobratnost provází v něm nedostatek reálného názoru a přesnost časového uměštění... místo mohutné episody z husitských bojll předvádí básník jakýsi obecný a matný výjev ze zápasů o prastará práva národní. Také v »Umírání«. psaném o rok později, setřel Cech všecky znaky, které děj poblyrický by mohly časově a místně zařaditi; nadšenec svobody umírající v přeludu, že účastní se bitevní vřavy přinášející volnost, nemá individuálnčjších rysů vůbec. Leč poeta dovedl jej obestříti takovým kouzlem nálady, že mládež spatřovala v něm přímo vyjádření sV}'ch horoucích svobodomyslných snah. doJista matných a neurčitých, ale ozlacených září mladosti, čímž báseň se stala přímo dějinně památnou. Vystihnuv několika stručn)'mi a pevnými rysy scenerii, kde v náručí matčině dokonává mladý snílek, Svatopluk Cech rozpoutává v kypivé a barvité rétorice proud řeči umírajícího horlitele, opojeného posledním přeludem; v každé strofě suchá, střízlivá odpověď matčina vydražďuje Jinocha k většímu paroxysmu, až nadšenec klesá mrtev po zápase, jejž jeho obraznost považovala za hrdinství v bitvě. S výmluvnou vášnivostí valí se hořečné představy skonávaiícího: hned v nich nabývá vrchu živel auditivní, když duní válečná vřava, hned proniká záliba básníkova zraku pro třpyt zlata, blesk ocele, svit hvězdy, hned honí se obrazná touha ve volném vzduchu lesni samoty: co jindy snažil se ovládnouti slovesnou kázní v jednotný celek, to zde může se v smrtelném přeludu mísiti a proplétati. A hle, tato skladpa, tak příznačná nejen pro Sv. Cech a samého, ale i pro celé pokolení z konce šedesátých let, ukazuje prá.vě k těsné souvislosti s tradicí. Sv. Čech podal totiž v »Umírání« volnou a umělecky soustředěnou parafrasi proslulé básně, v niž »MlMrouciho bojovnfka« od V. B. Nebeského. Dějový rámec, psychologické motivováni, celková nálada ziistaly stejny;. jen místo náhlého vzplanutí stařeckých sil nastoupilo nadšení jinošské, zbytečné alegorie smrti a anděla zmizely; legendární narážky o Blaníku a svatém Václavu byly potlačeny. Tolik jest však jisto: svobodomyslná mládež z r. 1869 snila 36