vem pronáší hejtman-kmet, jenž cíti smrt, svou závěti v plné husitsk6
zbroji chce býti pohřben, sedě jako na voze válečném, ve skalní sluli.
těsně při mořském břehu, >}zkamenělý věkovité slávy české strážce«;
příklona k mohutné závěrečné pasáži Heinových »Dvou granátníků4/;
jest nepopěrná. A však báseň nekončí se obrazem pohřbu a hrobu
Husity na Baltu, třebaže závěr o hlasném kypění Oaltu u posledního stanu
hrdinova, jímž vyznívá šestá strofa, má prudkost vyvrcholení; v
druhé své tásti přechází historická romance v tendenčně zbarvenou visi
přítomnosti. Přechod od výpravné části básně k dílu druhému, kde
malebné vidění stupňuje se v důrazné memento, proveden jest formou
důrazného kontrastu; proti husitské velikosti staví se současná naše
malátnost, kdy »pěst hnije, Evropou co třásla«. Leč z této mdlobné
nálady, přenáší se obraznost Čechova opět k pobřeží moře, kdysi
slovanského: tváří v tvář hrobu českého hrdiny ukrytého v baltském
pobřežním útesu prožívá básník přímořskou samotu divoké přírody
severské, prožívá divoké hrůzy bouře na vlnách, která ničí koráb,
prožívá děs lodního hlídače,' když uzří strašnou a tajemnou podobu
Husity, jakoby připraveného k válečné písni a trestajícímu útoku. S
pravým básnickým taktem Čech, jenž v čistém liberalismu úplně ve své
~kladbě opominul náboženské stránky husitství, použil veškerých
prvků tendenčních jen k zvýšení vzdorné a chmurné nálady v tomto svém
prvním, opravdu mistrovském díle, o němž svorně pracovalo jeho
barvité umění sytého a názorného slova i jeho záliba pro vznosnost
a pádnost řečnickou; při rozeno, že zvukové i malebné hodnoty
strhuJíc1 té básně doznaly obdivu jak hned po uveřejnění II mladistvého
Vrchlického, tak skoro padesáte let později v kritickém ocenění
Šald·)vě a Theercvě. Kdetto v předcházejících »Kandiotkách« bylo na
básnickém procesu zúčastněno hlavně jen oko, zachycující barevný
povrch místní dálky, přihlásil se v »Husitovi na 'Baltu« o podíl také
sluch, aby vyňal rytmus velkých událostí z dálky časové a aby
dějové tempo znásobil divoce živelnou hudbou rozbouřeného moře. Ale
tato dálka časová jest pouze zdánlivá: Svatopluk Cech jí nepřeklenul
toliko teplou a výraznou názorností svého sytého verše, ale i vášnivým
zaujetím své myšlenky, která v hrdinství dějinném vidí závazek pro
přítomnost a osvobození z iejí mdloby,

Na téže zásadě jako »Husita na Baltu« zosnován jest i »Buben~,
psaný rovněž r. 1868: historický obraz z válečného hrdinství českého
3* 35