JOSEF V. SLÁDEK. Na p s a I A R NE N O V ÁK. V květnu roku 1 ~68 vydalo pražské studentstvo na počest položení zakladního kamene. Nár. divadla almanach "Ruch", jímž se po generaci Nerudově přihlásilo nové pokolení básnické. Mladí spisovatelé, mezi kterými nad ostatní záhy vynikli Svatopluk čech, Jaroslav' Goll, Ladislav Quis a Josef V. Sládek, zpovídali se tu prudkými,. ba bouřlivými' verši Z' temné nespokojenosti nad českým životem: junácká srdce, prahnoucí ušlechtile po statečném činu a občanské svobodě, nacházela kQlemsebe v domově politicky spoutaném lhostejnou mdtobu a otrocké smyšlení; v kruté výčitce srovnávali směli "buřňáci" zatuchlý vzduch resignovaných Čech s volnými poměry západní Evropy, které \se n~dočkavě zmocňOvali studiem a touhou; jako písničkáři ~ publicisté chtěli burcovati duchy, aby se probudili k čestnějšímu vědomí lidskému, slovanskému, českému. Jakkoliv slohově se tito mladší spisovatelé v lyrice meditační i důvěrné i ve výpravném v~ršimnohému naučili od umění předcholí školy Májové, od níž se jejich básně lišily jen značnější měrou řečniťkého důrazu fl malebné zdobnosti, přece byl podstatný rozdíl ihned Zřejmý. Noví příchozí z "RuChu" zdůrazňovali daleko rozhodněji vědomí ťeské a slovanské; vzněcovali se moc- Č •• k' hlav)' 14. 2 něji současnými poměry politickými, při čemž se obraceli stejně odmítavě proti Vídni jako proti Římu; s živým smyslem pro potřebll přítomnosti uměli spojovati lásku kl národním dějinám, o něž Nerudovd valně nedbali; o duchovní spojení se svobodnou a vzdělanou Evropou Z1ápadní usilovali přímo, nikoliv již prostřednictvím Německa, kde jejich předchůdcové skoro výhradně hledali své učitele a vzory. Vlastní duší a redaktorem "Ruchu" byl třiadvacetiletý filosof Josef V. Sládek, a celá životní i básnická dráha jeho zůstala věrna směru, který si b1::ll za svou generaci vytkl v programním sborníku své mladosti. Touha po svobodě vedla jej do ciziny a to daleko za oceán, do Ameriky, domova to občanského uvědomění; tam poznal mohutnou a zdravou vzdělanost i poesii anglosaskou, kterou se jal horlivě udomácňovativ Čechách. Tímto úsilím o zesvětovění a odněmečtění českého ducha a zvláště básnictví přidružil se k umělcům, kteří si; vystoupivše o něco později, vytkli za hlavní cíl literární světoobčanství v duchu západnickém, zvláště k Jaroslavu Vrchlickému a Juliu Zeyerovi, s nimiž tvoří význačnou trojici "Lumírovců". Ale vynikaje nad ně citlivým smyslem pro přítomnou skutečnost, neztrntil nikdy vztahu k národnímu zápasu, nýbrž jako přední lyrik politický zasahoval do něho přímo, nejinak než jiný. účastník "Ruchu" Svatopluk Cech. Nedošel sice jeho obecné obliby, leč sám jako přímý s)yn selského rodu a znalec lidového ducha sestoupil hIoub ke zdrojům plemenného češství a národního sv,érázu. Byl vůbec nadán vzácnou schopností nořiti se až ke kořenům života a to zJ něho činilo nejryzejšího lyriké1 českého vedle Jana Nerudy, k němuž se právem vždy hlásil jako žák a následovník. Sládkova píseň i dumé1 tryskají z nejhlubších vrstev citových, leč pouze tehdy, když osud podroboval jeho bohaté a přísné lidství těž, 3 kým zkouškám: o lásce a rozluce, o chorobě a smrti, () práci a utrpení, o Bohu a v,ěčnosti :nedovedl před Sládkem a po něm promluviti žádný náš básník jazykem úsečnějším a spořejším, ~pěvnějším a vzdušnějším, muž~ nějším a spolu něžnějším. Teprve doba příští docení ve všech těchto směrech básni.cký. a lidský význam Josefa V. Sládka, lyrika to z:ralých srdcí. Snad práv,ě proto není dosud dostatečně chápán, že jsme ho ještě ne- dorostli. . Domovem Sládkovým' jest kraj jungmannuv, Istaré Berounsko, lesnatá končina krásného Podbrdí, země sedláků a horníků. jehličnaté chlumy uzavírají kol do kola obzor, a tmavé netlivoké lesy stíní obIlní lany s lučinami a pastvisky, pole se lnem a vesnické zahrádku; nade vším klene se modrosivá, klidná dálka nekonečné oblohy, prosycená mírným dechem božím. Sládkova rodina, přesazená z Hořovicka do městečka Zbiroha, byla odpolo rolnická a odpolo řemeslnická; Kymličkové se strany matCiny slynuli jako selská šlechta, hrdá na svou p.ůdu a svou práci .. Svého otce, zedníka a políra Petra, zobrazil básník jako neunavného dělníka a poctivého muže, jemuž životní opravdovost a náboŽlenské cít'ění nepřekážely v jadrném' humoru. Syn, který tyto rysy podMil, přijal z otcov,y krve i nadání básnické, jež bystrého a· uvědomělého Petra Sládka provázelo až do šedin kmetských. Ale citová něha, tklivá oddanost do vule boží, světlá radostnost, kladoucí se paprskem úsměvu na lány života, byly věnem mateřským; Antonie Sládková, která se téměř v dětském věku stala ženou a záhy matkou, pozdravuje ještě z qJklu elegií, 'položeného vděčnou rukou synovou v knize "V zimním slunci" qa zbirožský hrob, zvláštní dívčí něhou a rosnou čistotou nevyhasnuvší mezi vráskami pod sněhem vlasu. Jako prvoromný syn narodil se josef'Sládek ve Zbirom dne 25. října 1845; byl o jedenáct let mladŠí 4 svého básnického učitele Jana Nerudy, jen o půl roku starši než Svatopluk Cech. V dětstvi, ztráveném uprostřed lesni přirody brdské, pohrouzil se hluboko do lidových tradici svých tázovitých krajanů, zvláště do jejich' pisňového pokladu; čerpal později z něho vydatně. Starodávný venkovský kantor a obětavý kněz vlastenec stáli u počátků jeho vzděláni v rodném městečku; roku 1857 započal v Praze studia gymnasijni jako chudičký student bez valných prostředků, ale i bez přizně u pedantických učitelťí. Duch často churavějiciho hocha se rozvil teprve, když z nev lidného učiliště piaristického přešel do sexty na gymnasium akademické; epůsobil to ,zvláště styk se spolužáky, sdruženými ve vlastenecké a . básnické kroužky; povahově 2mlužněl a sesilil jmenovitě přátelstvím k Jaromiru Celakovskému a hraběti Václavu Kounicovi. Hlavně sHn české jemnoduché šlechtičny ze starodávného rodu okouzlil plachého a nesamostatného venkovana; z domova' si přinášel rozsáhlé vzděláni jazykové, uhlazené zpťtsoby a velkou lásku k básnictvi, sám pak byl rozhodným demokratem, prudkým svobodomyslnikem a předevšim jinochem Z!latého srdce. Na jeho popud jal se Sládek studovati západni jazyky a překládatí z jejich literatur; odložil, přes nespokojenost rodičů, \ úmysl, vstoupiti na kněžstvi a oddal se r. 1865 přirodnim vědám, ačkoliv hrozil se představy "carského" profesora a toužil po dráze svobodomyslného novináře. Od r. 1866, kdy se přihlásil l!)rickými prvotinami v "Lumiru", "Světozoru" a "Květech", cítil se předevšim básnikem, a jeho sebevědomi vzrostlo, když mohl do almanachu mládeže zařaditi vlastnich jedenácte basní, dilem vlastenecky kontemplativních, dílem milostných, namnO'ze ve slohu prostonárodnich popěvkťí; mimo to zabýval se překládánim z Hyrona. Hluboce prožity bHly motivu, které nejsilněji se ozývaly z básní "Ruchu": nespokojenost s českým životem, touha po volnějším a 5 obsažnějším bytí, chorobný ~pleen svádějící ducha k bez2ákladnému těkání, marně se rozpínající prahnutí po rozhodném činu. V krásné důslednosti nacházel východisko jediné v tom, vytrhne-li se na (čas z tísnivý,cb poměrů a odhodlal se obětovati svému rozhodnuti i milostné štěstí s půvabnou jihočeskou dívčinou; záměr zdo'konaliti se prakticky v moderních jazycích obracel jeho zrak!] k Americe, na niž jako na vlast svobodomyslného pokroku a zdravého občanství neunavně ·upozorňoval staropražský hlasatel amerikanismu Vojta Náprstek. I uvítal J. V. Sládek s radostí výzvu zámožného krajana, aby se vypravil do jeho domu v Chicagu a v červnu r. 1868 opustil vlast, která se :zjitřené jeho obraznosti zjevovala "s tváří bledou, s řetězem kol šíje, na trůnu :sedíc v rumu skáceném, laur strhaný na čele vznešeném," O sobě cítil, že podstupuje pout za svobodou. Předehrou byla odbočka z Brém do švýcar, kam jej kromě Husovy mohyly vábily vzpomínky na boje za republikánskou volnost a pohled na vytoužený útvar státní. .Mínil, že, také širý oceán, na jehož vlny vstoupil v červenci, zahučí k. němu velkou hymnou svobody, ale záhy poučil se o jiném. .Mořská lyrika Sládkova, doznívající ještě desetiletí, má v našem básnickém' vývoji památné místo. Uvádějíce moře ,do české poesie, přispěli v sedmdesátých létech Hálek tl Cech, Sládek a Vrchlický podstatně k tomu, že v našem veršovnidví zadúl sV'ětový vzduch, Jakoby osvobozením z dotavadní uzavřenosti vnitrozemské. Kdežto však u ostatních marinistů českých vlní se moře podle evropských břehů, jest Sládek básníkem širých plání atlantických, šeřících se v noci a v mlhách; pláně ty však neslouží mu za pouhou kulisu, nýbrž šumí jeho vlastním životem citovým: steskem po domově, neklidem' záhadné rozervanosti, hrůzou chandry ... a v rozperlených hloubkách jiskří se zapadlé hvězdy, které vyorává loď osamělého poutníka. - 6 V Americe neměl J. V. Sládek stání: zi Chicaga hnalo Jej vnitřní puzení k svobodnému jezeru .Michiganskému a odtud k "Otci vod" .Mississippi; ve Wisconsinu byl učitelem a farmářem, v Texasu chrámovým i školským pomocníkem polské osady, v St. Louisu českým novi~ nářem; lovil zvěř, sbíral přírodniny, pracoval jako dělník, prožil dobrodružné přepadení od domorodců v pusté krajině. Ze zámoří v létě 1870 přinášel si do domova velmi mnoho: kromě znalostí angličtiny, franštiny; španělštiny a polštiny pronikavý názor o trojí národnosti Spojených států, Angličanech, češích a vymírajících Indi~ ánech, rozhled po podstatě amerikanismu, věcný základ pro svobodomyslnou demokratičnost a konečně jistotu, že všemi kořeny přece jen tkví v domov,ě. I slovesná kořist výpravy Sládkovy byla značná. Kromě veršovaných povídek i1 meditační lyriky s krajinářským pozadím dvou prvních sbírek básnických, obsahují americké zkušenosti a dojmy četné stati, napsané dílem i přednesené po návratu do Čech, avšak knižně vydane teprve po básníkov'ě smrti. Jsou celkem dvojího druhu: feuilletonistické obrázky a l?vuální studie. V "Amerických obrázcích", psaných lehounkým perem žáka Nerudova a posv2cených volným humorem zralého muže, jemuž vzpomínka ozIacuje dobrodějným rozmarem i trapné zážitky, podává si ruku básnický Krajinář s bystře pozorujícím národopiscem a bezstarostný dobrodruh s laskavým lidumilem; kdé jemný št>ětec zachycuje barevné, světelné a vzdušné 'nálady jezera .Michiganského, kde duma pravého demokrata se sklání nad pustnoucím hřbitovem 'vyhubených domorodců, dosahují besídky výše opravdového umění. Na rozdíl od těchto črt, načerpaných výhradně z bezprostředních dojmů, zakládají se rozsáhlejší stati na studiu literatury, snaží se vydatně informovati a konati reformně publicistické poslání; zvláště dvě z nich "Ú~ 7 stava Spojených obcí severoamerických" a "První sto~ letí severoamerícké republiky" mají kulturně dějinný: význam v tomr že poprvé soustavnějí po cesku seznamují s poměry v Unii. Sládek všímal si tu také krásnéhó písemníctví amerického u nás dotud neznámého, jemuž záhy nabídl služby jako překladatel; byl to dúležitý' vývojový krok, jenž odváděl českou pozornost od po~ všechné retoriky honosného odbojníka Hyrona k čístším Z!drojúm básníctví anglosaského. Nejprve k nám Sládek uvedl Longfellowa, jenž sice v lyrice nedospěl pravé amerl:tké rázovitosti, ale jeho~ indiánské epos o Hia* wat~ vyprávělo o junáckém mládí rudých dětí přírody; pak překvapil jadrným llUmorem a 'ZJdravým realismem "Kalifornských .povídek" od Bret Harta, které neo'kouzlily pouhou náhodou samého Nerudu. Když se americký bouřlivák snesl 'zase k nivam domova, cítil, že doba jeho bohatýrské mladosti dohu~ čela. Hledal haluz, kde by vystavěl hnízdo, udomácňoval se v českých poměrech, odhodlal se konati občansky uži~ tečné poslání. Na čas vstoupil jako novinář do "Národních listú", o jejichž svobodomyslný demokratism se vždy' sdílel a kde dúvěrně přilnul k Janu Nerudovi: těžkopádnému, poněkud kolísavému venkovanu stala se vůdcem pevná osobnost, sršící duchem a vtipem, ale obětující všecky tyto bohaté dary národní službě; Nerudasám přijal Sládka za žáka a bděl s láskyplnou přísností nad jeho básnickým vývojem. Publicistiku zaměnil Sládek záhy za učitelství angličiny, které provozoval nejen ,prakticky, ale i literárně, a tak f. 1872 dosáhl pevného postavení jako profesor angličtiny na Ceskoslovanské obchodni akademii v Praze, kdež vytrval skoro třicet rokú. I mohl pomýšleti na sňatek s dávnou svou milenkou Emilií Nedvídkovou, s níž se i po návratu do vlasti jen zřídka vídával; něžnou naivku z úctyhodné rodiny 'maloměstské 8 znal pouze povrchně, když ji dne 15. září 1873 vedl od oltáře v Počátkách. Ale Emilie neměla do básníkovh tvoření zasáhnouti inspiračně ani jako šťastná nevěsta. ani jako kl}dně spokojená mladá žena, nýbrž pouze jako ztracená, v prvním rozpuku zmařená bytost. .Již dne 19. srpna 1874 při porodu ,mrtvého dítěte zemřela mladistvá paní -- a vlastně teprve v této tragické chvíli se narodila pro poesii svého muže, zajikajícího 'se zprvu v mukách zoufalství. Zachmuřeného erotika n:erudovského, do jehož stříbrných strun nejčistší melodie ob~as udeřila divoká vášnivost temného zbarvení, vystřídal· záhy elegik lásky. Bytost milenčina žila v _ jeho nitru dále netoliko se světlým kouzlem nevyčerpané něhy, ale i s výčitkou nedořešených roz'porů, měnila se, duchovněla, pozbývalo pozemských obrysů, svítila z mlžné dálky vidmem věčnl1 a tak se bezděky odcizovala světu nezapomínajícího milence, jenž nadán věrnosti k domovu, k moři, k přátelům. k rodině, oslovoval ji ještě po třiceti létech. Ať se po ní vzpínala touha v prudkých rytmech s:ymfonick,ého členění, ať posílal za ní tichý pozdrav v průzračných slokách s prostotou lidové písně, vždy byla tato záhrobní lyrika křtěna horkými vodami tryskajícími ..z hloubek citu, ale zároveň se ozývala (U Sládka také meditace, vzlétající stále do vyššíCh a kladnějších vrstev myšlenku. Tu' od černé fatality, spatřující v životě jen krutě marnou hru, povznáší se resignací a láskou ke všem trpícím až na práh 'polokřesťanského, polostoického spiritualismu, jenž se nebojí smrti a dohaduje se svého Boha, zprvu vznešeně lhostejného k lidskému hoři, později osobnějšího a vyžadujícího si spolupráce člověkovy pejen ua osnově světa, ale ~ i na evolučním růstu božskosti. Tuto dráhu od pochybností a .zoufalství k víře ve smysl života, od výčitky k mírnému úsměvu v slzách, urazil Slá<;lek mezi svými prvními tře- 9 mi knihami veršů; z nich "Básně" vyšly roku 1875. "Jiskry na moři" r. 1880, "Světlou stopou" r. 188l.Nejsou to výlučně svazky lyriky důvěrné a kontemplačrií: přešla sem i krajinář:ská kořist z Ameriky, vlastenecké1 a svobodomyslná poesie časová a pak 'vzácné kus;y úsporné a reliefní epiky, mezi níž jmenovitě básnické povídky v slohu anglických mistrů věku Viktoriina, ale prosycené českostí ducha i výrazu znamenalH statečn~ výboj na dráze zahájené Nerudou a vedoucí stranou od zastaralého byronismu. První sbírka byla připsána památce Emiliině. v druhé svítila vlídným leskem již tvář jiné ženy. Od r. 1879 byla Marie Veselá, s kterou se básník setkal jako s dívkou želící Z1tracené láskU, jeho ženou; dala munejen trvalou pohodu šťastného života, ale i dcerušku a později v dlouhých létech tělesného utrpení péči ,skoro andělskou; nežehrala, zÍl.stávala~li mrtvá Emilie vlastní inspirflCÍ jeho l!-:jriky zásv'ětné, vidyť sama jej spojovala s kvetoucí zemí, oblitou sluncem a rosticí kVěty i plody. Za po~ehnaného léta básníkova mezi růky 1880·-- f887 vznikly Sládkovy knihy "Na prahu ráje", "Ze života". "Sluncem a stínem", v nichž dozrání jeho poesie bylo mnohonásobně patrno: formálně nábyl ráz 'plnosti '(I jazykové správnosti a neopouštěje pregnance nerudovské, osvojil si jednak arabeskovou zdobnost jednak hudebnost verše Jar. Vr.chlického; písním přibHlo jasne prostoty a epickým číslům plastického života; látkovú oblast se rozšířila od selských motivů českých až k legendám soustřeďujícím moudrost východu i západu do gnomických závěrů. Byla to zlatá doba české poesie, kdy rostly vedle děl Cechových, Zegerových a !Vrchlického tyto knihy Sládkovy. Uprostřed vladařů české poesie, kteří kralovali v těžce krumplovaném purpuru divadelně přehozeném, byl Sládek selským knížetem vznešené pro.stoty, jenž opíraje se o svou radlici, zpíval o závod 10 se skřivanu, vzlétajícími z teplých hrud rodné ~emě. V knize "Na prahu ráje", pak i ve sbírce "Sluncem a stínem" ozývají se dětské moti~H, vHvážené jednak z vlastních vzpomínek, jednak ze zaměstnávání se drob1I0U dcerkou Helenkou; mimoděk· soutěžil ,tím básník s Adolfem HeHdukem a s Jaroslavem Vrchlickým, kteří v této době opěvovali své dívenky, onen ve zdrobňující ntze zdětinšiělého srdce, tento s motýlím uměním .mzmarné hrH. Od básnických obrázků o dětech postoupil pak k. písním a říkadlům pro děti, vzdělávaje s uměleckým rozmuslem lán úhořící od horlivého púsobení K. Vinařického a Fr. Douchy. V celku vHšly v letech1887- J 894 tři svazečkH dětské poesie Sládkovy "Zlatý máj", "Skřivánči písně" a "Zvony a zvonky". Cím dále tím vmýšlel se bezpečněji do dětského názoru; na kvetoucím přírodním pozadí rýsoval genrové obrázky zvířecí a rozmarné výjevy dětské a od her šibalství i rodinných dějů české drobotinH postoupil až k vlasteneckým vztahům a náboženskému životu svých mladistvých čtenářů a ;t:pěváčka. Do těchto zpěvných veršíků s hojnými lidovými názvuky vkládal právě to, .čeho se dotrpěl a domiloval: vystoupiv ze subjektivních rozporů svého nitra, stal se co nejvěcnějším a nejpředmětnějším a zahrnul, dítě mezi dětmi, smíšek mezi smíšky, drobné své obecenstvo perlivým a j1asným humorem, který jest důkazlem dokonalého· (zdraví. Sládkův CHk~us znělek. "Na prahu ráje" věnován byl Jaroslavu Vrchlickému a Juliu Zeyerovi, dvěma věrným soudruhům, jejichž literární souhlas i lidské přátelství náležely k podstatným složkám Sládkov!1životního štěstí 2la mužných let. Sládek, schopný družné věrnosti všemu na vzdory, miloval oba náčelníky básnického kosmopolitismu. českého stejnou láskou a to i pak, když se hrdý a uzavřený snílek Zeyer navždy rozešel s pohyblivým a přístupným impresionistou Vrchlickým; od obou při- 11 ji'tnal mnoho i básnicky, zvláště v ohledu formálním, ale naopak oba obdarovával svou jadrnou a reálnou česko~tí. Podobá se, že vnitřně mll stál Zeyer blíže: oba byli hluboké povahy, drsné a upiaté proti světu a lidem, oba náboženští spiritualisté, oba při sv,ětové kultuře vyznavači až mystické lás!{y k otčině, oba konečně vytrvalí hovořitelé se smrtí a věčností. Lidskýl vztah této trojice mocně zasáhl do slovesné, kultury české, když se kolem Sládka, Zeyera a Vrchliqkého seskupila 1. zv. škola lumírovská, nazvaná tak po jejich časopise "Lumíru", jejž z ruky Nerudovy r. 1873 Sládek přejal s několika soudruhy, r. 1877 pak na vlastní pěst; kritické boje, které kolem r. 1880 svedli Lumírovci s konservativními zástupci 1. zv. skupiny mírodní, semkly básnické přátele v tuhou jednotu. Zaostřújíce sv'etoobčanské zásady Nerudova a Hálkova mládí v duchu novoromantiky francouzské, ano i hesla "umění pro umění", stavěli v popředí volnost umělcovy osobnosti, právo básníkovo na úplnou svobodu látek i forem bez ohledu na zájmy a potřeby přítomnosti a národní sku~ tečnosti; příkře odmítali nejen jednostrannou závislost na Německu, al~ i přílišné zdúrazňování slovanský,ch = v kultuře i slovesnosti. OdpÚrcÚm svým, kteří . ě postřehli, že pro intensivnost ,zanedbávají prožité prohloubení, sluli nemírodnírni, západnickými kosmo~ polity; sami VŠl;lk si byli vědomi, že vykonávají významné poslání národně kulturní, seZlnamujíce vytrvale české Menářstvo netoliko s cizími látkami a formmpi, ale především s mistrovskými díly západních literatur. Sládkovi, kromě redakce "Lumíra", již zastával až do r. 1898, připadla podstatná část úkolupřekladatehkého; v tom soupeřil s Jar. ~rchliekým, kterého občas předčil přesnou péčí, jadrnou vystižností a osobitým próžitím; kdežto si Jar. Vrchlický učinil předním úko~ .{Om přiblížiti nám poesii národů románských, věnoval se 12 ]. V. Sládek po výtce básnictví anglickému. Svrchovaným mistrem hásni"kého tlumočnictví se ukázal při svých milovaných básnících anglických, ať to byl pololidový skotský klasik prosté písničky R. Burns, nebo temn(1 baladista, sugestivně podmanivý romantik S. C=oleridge; m:zůstával však při poesii anglosaské, jak kromě jedinečně dokonalé lyrické antologie "Z cizích luhů" dokazují jí rozsáhlé epické kusy z PoltlkaMickiewicze tl 'Švédil Tegnéra. R. 1894 přistoupil k svému tlumočnickému dílu nejzávažnějšímu: komédie "Zkrocení zlé ženy" .zahajuje jeho překlady dramat Shakespearových, kterých zčeštil nejméně než třicetdva; nedlůuho před dovršením úkolu - nad druhým dílem "Jindřicha VI." stihla jej smrt, jako již dříve vyrážela choroba pero zJ. ruky tlumočníku, jenž bezesné noci trávíval nad tekstem Stratforďanovým a nad odborným slovníkem. Celý podnik, který Sláidek původně mínil provésti s literáJrními druhy, ale pak vzal na svá vlastní ramena. byl soutěží s předchůdci Z! padesátých a šedesátých let. jímž děkujeme za prvního Shakespeara po tesku. TehdU úchvatný herec J. J. Kolar, jemnoduchý tlumočník světové poesie Fr. Doucha, horlivý všeuměl Jakub Malý II několik jiných složili se na obtí.žné dílo překladatelské. Sládek v soutěži zvítě~il: Lkdyž nepostihl všude dramatického spádu a úsečnosti velkého tragického kouzelníka, vyrovnal se čestně s jeho královským vzletem, rosným lyrismem lásky a něhy, duchaplností konversace a obhroublým humorem lidovým, zvláště pak vytěžil vydatné z pokroků české mluvy básnické dosažený~h v lumírovském obdob1 - pTávě v Sládkových překladech, inscenován ~ťastnou rukou Kvapilovou namnoze v podání Vojanově na Národním divadle působil Shakespeare nejsilněji na rozvoj českého dramatu i dívadla. Pro nejednoho odpůrce Sládkova literárního světoobčanství bylo J:5řekvapením, když r. 1889 se přihlásil 13 dvojdílným sešitkem tak rárovitě českým, na jaký zvykla veřejnost leda od Jana Nerudy. BHlU to "Selské písně" a :'Ceské znělky", jejichž lwhmB dal!) se shledati již v starších Sládkoqjch lmihách, ale které ukazovaly k novým možnostem jeho básnického umění. Hrdý syn rolnického rodu, věrný milovník orné půdy, horlivý vyznavač selských práv přihlásil se rozhodně již ve sbírce "Sluncem a stínem", nyní však a později v "Nových selských písních" vyložil slohem 1.!Jrické až prostonárodní písně celý svůj program: sebevědomfj sedlák, ještě pamětliv(l dávného panského útisku, stují dnes pevné' na své púdč, jež jest základnou národního života; k!JPf"í (l (lhnovuje ji svou prací krásnou ve vznešené .prostotě;' staví na ni svůj dům plný klidného rodinného štěstí a svěřeníl vúJi Páné; nepopustí ani na píď ze svých práv, ale sklání se oddaně před moudrostí boží, která I jej samého považuje za sémě, určené k věčné sklizni, Zvláštní místo v selské lyrice Sládkově má clJkllls "Pís~ ní smutečních", v němž básníl{ doplň~elll ke ';V(pll ol1la-. sf!:m rozmarných popěvkú v[ltvoI'il ozvuk !H'lbož! nsl,{'píSllě českého lidu a vztah venkm'anúvk orné !;rOlJd~ i k povolání posv'ětíl tichou zbožností; jenom M.ikuláš Aleš, umělec Sládkovi v lec(lems příbuzný, dovedl podobně vystihnouti tesknou krásu vesnického hřbitova, ",zahrady zelené, do níž sázejí ta vzácná semena." Tato oslava českého rolníka, shodná v zásadě jak s patriarehálním idylismem Cechovým tak s národní filosofií Holečkovou a předjímající v lecčems zásady pozdějšiho hnutí afjrlÍrního, mf! při veškeré ryzí inspiraci lyrické své patrné pozadí politické; bouřlivák z IlRuchu" reagoval na rozhraní 80. a 90. let prudce na veřejné události a to v duchu svobodomyslného demokratismu mladočeského a neváhal vstoupiti vedle Sv. Cecha, Ad. Heyduka, El. Krásnohorské mezi tendenční básníky, jejichž patos strhl na konec i Jar. Vrchlického. V "Ceských 14 znělkách" poután byl ještě poněkud zdobnou formou sonetu, kterou Václav Solc zasvětil politické dumě fl kterou Sládek sám horlivě pěstoval podle vzoru Vrchlického; v "Ceských písních'" sáhl však k účinnému útvaru chansonovitému, určenému pro sbor a pochod, jmenovitě sokolský. V politické lyrice Sládkově, spíše málomluvné a úsečné než emfatické, poznáváme Nerudova samostatného žáka: nikoliv k minulosti, nýbrž k přítomné chvíli se obrací hlclVní zřetel hrdého karatele, jenž ne~,lJled{lvlÍ příčinu národnícli nezdarů pouze v útisku, nýbrž .ve vlastní vině otrockých duší, ale nikdy nepozbývá víry ve zdravý kořen národa--- takto pádná a prudká Sládkova tendenční píseň, podstatně rozdílná od současných "Jitřních písní" Svatopluka Cecha, značí významnou stanici na draze vedoucí od Máchy až k Macharovi fl Bezručovi. Nepojímal však venkova výhradně patetick!:l. Nedlouho po "Selských písních" poslal do světa dvě sporé, těsně spolu souvisící knížečky "Starosvětské písničky" a "Směsku", ve kterých, jak praví sám, "snažil se přiblížiti opět české národní písni a tónu Fr. L. Celakovského. Nejsou to v,ěci dělané", pokračuje pak,' "zazvučely mi v duši jako ohlas toho, co za dob dětství slýchal jsem zpívati v našem starém Berounsku". Takto v období, kdy národopisný ruch usiluje na česk~m venkově zachrániti poslédrií zhytk!:j h!:jnoucího lidovéllO sv,érázu, vrací se tlumočník Burnsův k umělecké metodě ohlasů: jako lidový zpěvak chce tvořiti z duše a ve slohu zachovalého starosv'ětského ,venkova, .zachytiti j"eho t!:lPické postavičky, zmocniti se jeho rytmu 11 hlavně postihnouti jedinečný dar jeho humoru. Touží z'mizeti za tímto svébytným malosv'ětem, pohřbíti pod širokým smíchem a očisťujícím pošklebkem své utrpení, p:rahne jako dříve v dětských motivech vrátiti se do ráje mladosti. 1\ daří se mu to. Jak něžné písně\ dívčí 15 lásky, tak vtipné obrázky vesnických figurek a situací z těchto dvou cyklú, neunavlI(> zhudebfIovaných, voní a lákají, blaží a rozveselují jako otevřená truhla babiččina; vracíme se k nim, vždy znovu omlazováni. V posledních patnácti létech života vyhasínal však přece Sládkovi humor, kterým se dotud vysvobozoval ze strašného utrpení míšní (j nervové choroby, přihlásivší se poprvé roku I ií!';;{. V/,dill :;C po:;tupnč úll:olú llčitelskýcll a redaktorsk()ch, llch(Jlil se do somoty, hlavně v malé vile zbirožské, kterou střídélval s lázeňskými pobyty, v Chudobě a v Poděbradech; síly, vyvzdorované na nemoci, věnoval skoro výhradně svému Shakespearu. Smrt kosila: v řadách nejdražších: roku 189:0 oželel skon matčin, roku 1901 položil na Zeyerovu rakeV' k!ltic'.Í svých "Písní smutečních", roku 1908 odešel dvaadeva~ desáti let(J okc, c!0Pľ()vozen elegiemi knihy "Lethe", zál1y na to propadl V rchlický dlouholetému svému umírání. I básnické myšlení Sládkovo, jak je známe 'ze tří závěrečných soustředných knih "V zimním slunci" (1897), "Za soumraku" (1907) a "Lethe a jiné básně" (1909), zasv·ěceno bylo hlavně záhrobí a meditacím o Bohu, jenž stávaje se osobnějším a křesťanštějším, pozbýval postuRně: své lhostejné přísnosti. J. V. Sládek. který v svobodomyslném rozhorlení mladosti rád zabouřil proti církevnímu učení a jeho strážcům, přibližoval se postupně názoru křesťa.nskému a1Ia rozdíl od panteisty Vrchlického vyznával i opěvoval, podob ne jako mystik Zeyer, osobního Boha. Básník-myslitel cítil, jak se sám blíží vodám podsv'ětním, ale též, jak 'blednou obrysy t,ěch, s nimiž se tam doufal setkati; čím horliVěji pil sám ze zdrojů vzpomínek, tím mlli bylo jasnější, že jejich nejdrnžší před:metové \dávno se opojili vlahou z proudů zapomnění. A.čkoliv se nyní zabýval hlávně minulostí a třebaže jej mladší pokolení již 2Ja literárních bojů na počátku 90. let byfo zavrhlo 16 omylem' jako básnického konservativl'e, přece nemrácel ~ájmu na rozvoji událostí . a na přerodu světa. Básník se1sk~ho sebevMomí, jenž již r. 1887 v knižní aktovce "Práce" se Z'amyslil nad dělnickou otázkou, uvítal děl~ níka netoliko v zápasu o chléb, ale i o politické právo; starý liberál odhadl, v ruské první revoluci šeření se nového řádu dějinného; křesťanský myslitel, přibližující se stále více zjevenému náboženství, nevábal prohloubiti, své bohosloví prvky z věd positivních -- nová míza hnala kmenem všude zvráščeným a dávno zbaveným nejlepších haluzrí, zatím co samy kořeny v sypké pudě odumíraly. Za letního dne, uprostřed sokolských slavností pražských, 28. června 1912, dokonala v tichém domku rodného Zbiroha neunavná nemoc své hlodavé dílo. Básní~u nedostalo se travnatého hrobu s pomněnkou a slzičkou, s kručinkou a vřesem i s návštěvami perle~ ťových motýlů, jak si výslovně přál, leč v kamenném vězení . vyšehradském stojf jeho rakev mezi scbránami obou jeho druhU v životě i v poesii, Julia- ZeyC'ra čl Jaroslava Vrchlického. "DUCH A SVĚT" SBíRKA POPULÁRNĚ POUČNÉ ČETBY. POŘÁDÁ JAN EMLER. 1. Dr. K. Hoch. Noviny. 2. Dr. V. J. Hauner. Válka. 3. UniT. prof. dr. J. Matiegka. Duše a tělo. (IlIustr.) 4. Dr. O. Sevčik, Kartely. 5. Dr. F. X. Harlas, Jaroslav Čermák. (31 obr.) 6. Prof. dr. A. Brožek. Zušlechtěni lidstva. 1. Dr. H. Opočenský. Protireformace v Čechách. 8. Dr. R. Roliček. Zivot venkova. 9. Doc. dr. B. Ježek. Drahokamy. (Se 6 obr. pfiI.) 10. Ing. K. F. Čáska. Využití tepla. 11. Ph. dr. A. Matějček. Umění 19. století. 12. Doc. dr. V. Dvorský,. Přímoř. země říše Kak.-uh. 13. Univ. prof. dr. J. V. Šimák. Hus a doba před ním. 14. log. St, Spaček. Péče o invaUdy a jich pracovní výchova. 15. R. Tyršová. Lidový kroj v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 16. Dr. V. Nedoma. Ochranná péče o mládež v cizině i.u nás. 11. Prof. dr. J. A. Theurer. Ochrana budov proti blesku. 18. Doc. dr. A. Novák; Kritika literární. Metody a směry. 19." " •••• Zasadya.prakse. 20. Prof. techn. dr. K. Engliš. Sociální politika. 21. Prof. dr. Edv .. Babák. Výživa rostlinami. 22. Insp. L. Weigner. Lidové a národní umění 23. Univ.prof. dr. Č. Zibrt. KouZelný proutek. 24. Univ. prof. dr. O. Fischer. Otázky literární pllychologie. 25. Or. J. Sv. Procházka. Ochranné oblasti přírodni. 26-21. Dr. E. Siblík. Tanec. 28. Prof. Z. Kobza. Potraviny. 29. Ing. Fr. Štěpánek. Zázraky moderai lučby. 30.-31. Prof. Ing. Vlad. List, Elektrisace po válce. 32. Univ. prof. dr. Edv. Babák, Život a teplo. 33. Dr. Jiří Guth, O jídle a pití jindy a jinde. 34. Dr. Karel Čapek. Pragmatismus. 35.-36. Ph. dr. J. Šafránek, Elektřina ve službách lékařských. 37. Dr. K. Amerling. Jan Ev. Purkyně, badatel a refor. 38. Prof. techn. C. ryt. Purkyně, Moře, kolébka zemí. 39. Fr. Frýdecký, Mladé Slovensko. 40. Dr. A. Kolář. Recká komoedie. 41. Prof. techn. dr. Karel Kavina. Houby. 42. Dr, Ivisn Žmavc, Úvod do sociálai energetiky. 43. Dr. Tom. Trnka. Proudy v současné 'fUosofii. 44. Ing. B. Mannsfeld, Bohatství z ovoce. 45. V. K. Blahník. Uměai divadelDí. 46. Dr. Jiří Guth. O hostinách a hodokvasech. 47. JUDr. B. Linhart. Smlouva o mír s Německem a náš stát. 48. Dr. B. Čejka. Jedovatí obratlovci, jejich jedy a ochrana proti nim. 49. Univ. prof. MUDr. J, Brdlfk. Zdravé dítě. 50. Univ. prof. dr. J. Šimák. Od Kostaice po Lipany. 51. MUDr. K. Kettner. O otázce pudu poh1avaího. 52. M. B. Šárecká. Salony. 53. Univ. prof. dr. Fr. Pro, házka. Sociálai pojišlováai. 54. Dr. Jan S. Procházka, Uhlí a jeho hospodářský význam. 55. Dr Jan V, Novák: Amos Komenský, pracovník o budoucí dobro člověčenstva. Ve vydávání se pokračuje. Koupiti lze v 'každém knihkupectví. NAKLADATEL F. TOPiČ, KNIHKUPEC V PRAZE, Národní tř. 11. VE SBíRCE ZIVOTOPISNÝCH MONOGRAFií ČESKÉ HLAVY POŘÁDÁ JAN EMLER DOSUD VYSLO: Jan Herben: 1. T. G. MASARYK. Karel Domorázek: 2. MIROSLAV TYRŠ. Drl J. V. Novák: 3. JAN ÁMOS KOMENSKÝ. Fr. Táborský: 4. HVIEZDOSLAV. Dr. H. Traub: 5. KAREL HA VLÍČEK BOROVSKÝ Dr. J. Reichmann: 6. EDUARD BENEŠ. Dr. R. Procházka: 7. KAREL KRAMÁŘ. Dr. K. Herain: 8. JOSEF MÁNES. Dr. J. Sv. Procházka: 9. JAN SVATOPLUK PRESL. Ferdinand Strejček: 10. ADOLF HEYDUK. Jar. B. Zyka: 11. JINDŘICH FĎGNER. Ant. Rambousek: 12. MISTR JAN HUS. Dr. V. Martinek 13.J. S. MACHAR. Dr. Arne Novák 14. JOSEF V. SLÁDEK. Každf svazek Kč 1'- Koupiti lze v každém knihkupectvf. NAKLADATEL F. TOPIČ KNIHKUPEC V PRAZE 1.. NÁRODNÍ TíHDA 11.