SBíRKA SOUVISLÉ ČETBYŠKOLNf POŘADA PROF. FERD. STRE]CEK 1. Jan Neruda: Zpěvy pátečnL ,. vyd. Kč 2.50 .2. Jan Neruda: Písně kosmické. 9. v.yd. " 3.50 3. Jan Neruda: Balady a romance. 9. vyd. " 3.5~ 4. Jan Neruda: Tfi povídky malostranské " 3.50 5. Svatopluk Cech: Ve stínu lípy. 25. vyd. " 5.50 6. Svatopluk Cech: Petrklíče. 9. vydání " 5.- 7. Svatopluk Cech: Dagmar. 9. vydání " 14.- 8. Svatopluk Cech: Václav Zivsa •• 13.- 9. Svatopluk Cech: Výbor ~ prósy •• 12.- 10. V. Beneš-Třebí~ský: Levohradecká povídka " 6.- H. V. Beneš-Třebízský: Výbor ~ povídek. 2. vydání " 9.80 12. Dr. otakar Hostinský: Epos a drama " 6.- 13. Julius Zeyer: Olgerd Gejštor. 4. vydání " 9.80 14. Karolina Světlá: Tfi povídky. 2. vydání " 11.50 15. Alois Mrštík: Povídky a obrá~ky. 2. vydání Rozebr. 16. Vilém Mrštík: Výbor ~ beletrie. 2. vydání Kč 12.50 17. Viktor Dyk: Vybraná lyrika. 2. vydání •• 10.- 18. Ferd. Strejček: Výbor ~ českoslov. epiky lidové. 5. vyd. " 8.- 19. Ferd. Strejček: Výbor ~ českoslov; lyriky lidové. 4. vyd. " 8.- 20. Turgeněv-Folprecht: Lovcovy zápisky (Výbor). 3. vydání •• 7.80 21. Dr. otakar Hostinský: Co jest malebné? - Výlet do fU. romantiky. 2. vydání • • ,,4.50' 22. SvatoplukCech: Hanuman. 7. vydání " 6.- 23. Bohumil Adámek: Salomena Rozebr. 24. Jar. Vlček: Nové kapitoly z dějin literatury české Rozebr. 25. M. A. Simáček: Livanečky slečny Rózi. 5. vydáni Kč 4.20 26. Jar. Vlček: Poznámky k Cechově .Dagmaře« Rozebr. 27. Fr. Bílý: Příspěvky k praktické poetice. 2. vydání . Kč 12.50 28. Jan Neruda: Prosté motivy • Rozebr. 29. Svatopluk Cech: Václav z Michalovic • Rozebr. 30. Svatopluk Cech: Slavie " 8.- 31. Svatopluk Cech: Jitřní písně. 5. vydání " 6.- 32. Nebeský-Voborník: Protichůdci " 2.40 33. J. Menšík: Výbor z povídek Martina Kukučina. 2. vydání Rozebr. 34 •. Jan Neruda: Hřbitovní kvítí Rozebr. 35. S.vatopluk Cech:Cerkes. Kč 3.60 36. Dr. }indfich Veselý: Doktor Faust • • " 12.- 37. Dr. J. Máchal: Dějiny českého dramatu. 2. vydání " 21.- 38. J. Svátek: Pražské pověsti a legendy. I. 2. vydání •• 8.50 39. J. Svátek: Pražské pověsti a legendy. II. 2. vydání ,,7.50 40. Jan Neruda: Hradčanské pověsti. " 3.- 41. Jindřich S. Baar: Pro kravičku ••• .". 7.50 42. Svatopluk Cech: LeJetínský' kovář ••••• ". 7.50 4:5. P. Vergilius MalO: ZpěDY pastýtské Kč 5.40 44. svatopluk Cech: ,Písně otroka •• 6.- 45. Emil Trilval: Pomsta sDatých , . •• 7.20 46. Timrava: Dedinské pODesti. 2. vydáuí •• a.- 47 .. Em. Bozděch: Dobrodruzi ,t, I " 2.- 48. Eliška Krásnohorská: Sny po diDadle •• :5.- 49. Adolf Heyduk: Bajky a báje •• 7.50 50. Svatopluk Cech: Sotek •• •• 12.- 51. Svatopluk Cech: NODé písně • •• 9.50 52. Svatopluk Cech: Sníh • •• 7.- 53. František Palacký: Vybrané stati •• 7.50 54. Fr. L. Rieger: Vybrané teči a úDahy •• 8.50 55. A. Macht: SloDenské balady lidoDé 12.- 56. Josef Holeček: Z >Našich.. :5. vydáni •• 12.- 57. J. A. Komenský: Jnformatoriúm Ikoly matetské •• 8.- 58. J. K. Tyl: Od NODého roku do postu •• 10.- 59. Svatopluk Cech: NODý epochální Dýlet pana Broučka, ten- tokráte do xv. století •• 15.- 60. Ferd. Strejček: Ceské balady ptedbteznoDé •• 8.50 61. Ferd. Strejček: Ceské romance ptedbteznoDé •• 7.50 62. Božena Němcová: sloDenské pohádky. :5. vydáni •• 3.50 63. K. V. Rais: Z domu. 2. vydáni •• 6.50 64. Rudolf Medek: O našich legiích, •• 5.- 65. Ferdinand Strejček: Z pamětí našich spisoDate/4 •• 10.- 66. Ferdinand Strejček: PozdraDY minulosti. ukázky koresp. •• 14.- 67. Arne Novák: Výbor ze studií a podobizen •• 10.- 68. Tereza Nováková: Výbor z beletrie •• 7.50 69. K. V. Rais: Z >Posledního léta. •• 7,50 70. Dr. Viktor Novák: Ceská balada doby nejnoDěj§f. II. • 12.- 71. Dr. Viktor Novák: Ceská balada doby nejnoDější. II. •• 12.- 72. Rudolf Medek: Básně , • •• 7.50 73. Rudolf Medek: Z lef,ionátské epopeje •• 20.- 74. Ladislav Stroupežniclj:ý: Naši furianti •• 7.50 75. Alois Jirásek: O panu JeníkoDi •• 6.- 76. K'. V. Rais: Cteni o Karlu HaDličkoDi. Připojeny Tyrol- ské elegie .'.. •••• " 5.- 78. Andrej Slá~kovič: DetD.an,'. •• 10.- 79. Dr. Viktor Novák: Ceská balada De druhé poloDici de- Datenáctého sioletf. J. • • • •• 12.- 80. Dr. Viktor Novák: Ceská, ba/a,da De druhé POIODici de- Datenáctého stoleti. .II. . • •• 12.- 81. Jar. Vlček: Z počátků Tiaší poesie moderní •• 8.- Ve vydávání se pokračuje. Na skladě u 'všech knihkupcd. NAKLADATEL F. TOPIČ, KNIHKUPFC V P R A Z E, NA ROD N t T Ř. ll. SBíRKA SOUVISLÉ ČETBY ŠKOLNí poRADA PROF. FERD. STREJČEK 81. JAROSLAV VLČEK: Z POČÁTKŮ NAŠí POESIE MODERNí Úvodem opatřil ARNE NOVÁK ----- •...• ..f'9"!I'-"J...------ NAKLADATEL F. ~ KNIHKUPEC V PRAZE VYTISKLA KNIHTISKÁRNA JIŘíHO JELENA. NA MĚLNíCE. ÚVOD. JAROSLAV VLCEK, první profesor dějin české literatury na Karlově universitě a budovatel této vědy na základě ideovém a srovnávacím. dovedl r. 1914 své monumentální dílo životní, Dějiny české literatury, k letům čtyřicátým, kdy nové směry myšlenkové i slovesné rozkládají tradiční odkaz vlastenecké romantiky. Vlastní nositelé literárního obratu, až na K. H. Máchu, který svou dobu předhonil o více než o deset let, jsou z Vlčkova podání již vyloučeni, a proto dílo neobsahuje výkladů ani o Sabinových a Nebeského začátcích, ani o vstupu Havlíčkově a Tylově do novinářství; badatel se ve svém souhrnném díle zastavil mnohem dříve, než u předělu, jaký pro celý život národní znamenaly politické události r. 1848. Ale badatelský, pracovní a učitelský zájem vůdčího českého literárního dějepisce sahal mnohem dále za tuto hranici, a z mnohých znaků i dokladů můžeme důvodně souditi, že Jaroslav Vlček mínil soustavně zpracovati celé další dvacetiletí našeho slovesného vývoje a dospěti až k významnému mezníku obnoveného života konstitučního, kdy za náčelnictví Nerudova a Hálkova mohutná literární generace Májovců uvědoměle přejímá vedení českého umění slovesného. O této době přednášel Jaroslav Vlček již za let předválečných na universitní katedře a své poněkud upravené výklady profesorské otiskoval dílem v deních listech »Dnic: a »Národních Listechc:, dílem v revui »Lumír<; velice vy- datný, ač nesoustavný výběr těchto článků podal r. 1912 ve dvou sbírkách studií Několik kapitolek z dějin naší slovesnosti a Nové kapitoly z dějin literatury české. zde čteme rozbor Tylovy a Storchovy činnosti publicistické, ocenění románů a povídek K. Sabiny a J. J. Kolara, zde do evropské souvislosti zařazena a umělecky oceněna Božena Němcová, zde Josef Václav Frič, básník a revolucionář, sledován v nejvýznamnějších obdobích svého vzrušeného života, zde dopodrobna analysován revoluční almanach školy, Máj na rok 1858, stejně jako jeho předchůdkyně Fričova Lada Nióla z r. 1855. Májovce samé však nemínil Jaroslav Vlček již vyčerpati, nýbrž - s malou výjimkou u Vítězslava Hálka - se zabýval jenom jejich začátky, omeziv se na několik předáků školy a na jejich literární neb publicistické podniky, spadající vesměs ještě do posledních let padesátých. Tomu jest věnován pětidílný cyklus monografických statí, Z počátků nai;) poesie moderní, kterým se končila kniha Nové kapitoly z dějin literatury české, a který se tuto otiskuje jako výrazná ukázka vědecky popularisujícího podání Vlčkova i jako vhodný úvod do studia doby Nerudovy. Není náhodou, že Jaroslav Vlček označuje dobu vystoupení Májovců jakožto počátky naší poesie moderní. Naznačuje tím mlčky, že nepovažuje za vlastního otce novodobého básnictví českého - na rozdíl od tolika badatelů a kritiků literárních tvůrce Má.je, k němuž se ostatně sami nositelé obratu z r. 1858 s nadšenou příchylností přihlásili, Mácha byl podle Vlčkova názoru příliš romantikem, abychom mohli právě od něho odvozovati periodu novou, vpravdě moderní. Při tom si Jaroslav Vlček na K. H. Máchovi i na jeho pozdních následovnících všímá především stránky ideové, která mu zastírá zřetele umělecké: nové období vývoje slovesného se 6 začíná tam, kde se objevují nové myšlenky, plynoucí z celkové situace kulturně politické a vyjadřujíce ji; literární formy jsou mu výrazem těchto ideí, ale samy znamenají cosi' odvozeného a druhotného. Takto poznáváme i z tohoto nevelkého cyklu studií základní rysy Vlčkova názoru i jeho literárně historické metody. Vyznavač vědeckéhli> i filosofického positivismu, horlivý zastánce demokratických i konstitučních zásad v politice, ctitel rozumu a kritičnosti se odvrací ode vší romantiky k novodobému vývoji myšlení a života. Tu dbá především stránky ideově obsahové, čině ji hlavní náplní svého literárně historického podání. Vysledovav politické a kulturní podmínky myšlenkového ruchu, vyšetřuje nejprve ony vůdčí ideje, které dávaly celé době hromadný ráz a teprve pak ony, jimiž se jednotliví spisovatelé individuálně vyznačovali - osobnosti se odrážejí vždy od kolektivního pozadí dobového. Odsud plyne také, že si Jaroslav Vlček se zvláštní pozorností dopodrobna všímá zjevů, které mohou o ideovém ruchu nejbezpečněji poučiti, literárních diskusí a polemik, kritických sporů a osobních rozepří a že také básnická díla rozbírá především myšlenkově. Casto mu při tom uniká stránka slohově formální jakožto projev uměleckých osobností a rovněž psychologický vznik básnických výtvorů, rodících se netoliko z plnosti dobové situace, nýbrž především z vnitřní nutnosti a osudového napětí jejich tvůrců. Přes to dovede J arosla v Vlček občas výraznou a stručnou karakteristikou vystihnouti i čistě literární povahu rozbíraných básní neb knih. Vlčkův badatelský plán, prostuhovati a vyložiti jenom prvopočátky literární činnosti českých Májovců, byl dojista vhodný a šťastný; jeť odedávna v slovesném badání známo, 'že právě v prvním rozpuku nadání a tvoření spisovatelé zpravidla proje- ? VUJI neJvlce ze své osobitosti, ba, že mnozí autoři později proStě rozvíjejí to, co napověděli na samém prahu svého působení. Nelze toho ovšem zevšeobecňovati; platí-li to z Májovců do jisté míry o pflegrovi neb o Hálkovi, nelze toho o N erudovi nikterak tvrditi. S tímto postupem souvisí u Jaroslava Vlčka také, že v kapitolkách Z počátků naší poesie moderní, vystupují z družiny Máje jenom ony osobnosti, které se v padesátých letech a to hlavně za kritických srážek a v literárních polemikách jevily v popředí mladé generace, hlavně G. pfleger-Moravský, Vítězslav Hálek, Jan Neruda, z menší části i Karolina Světlá. Naopak ti, kdož se k Májovcům přidružili později nebo v začátcích, nebudili valné . pozornosti, na př. Adolf Heyduk, Zofie Podlipská, Bohumil Janda-CidliI1ský, iÍAI~s Vojtěch Smilovský v kapitolách se neobjevují ani v nápovědech: nestojíme v rozkvětu, nýbrž teprve při rozpuku školy. Jest velice zajímavo i poučno sledovati, kterak Jaroslav Vlček, badatel přísně objektivní a zakládající své výklady stále na přísném studiu pramenném, přece jenom mimoděk dává najevo stupeň svých sympatií k autorům, jichž nemíní souditi, nýbrž které historicky, někdy až psychologicky vykládá. V souhlase se svou generací, která potleskcm přivítala Macharovo příkré a chladné zhodnocení významu Hálkova, soudí o básníku Alfréda krajně zdrženlivě, kdežto o Janu Nerudovi promlouvá s nepokrytým nadšením, ulamuje hroty i výtkám nejvíce oprávněným. Silný prvek romantický, patrný již v začátcích Karoliny Světlé, mu tuto velkou spisovatelku značně odcizuje, takže Vlček nikde o ní nepromlouvá s obdivem, jakým vždy doprovázel její družku a sokyni Boženu Němcovou. A ježto populární dějepisec a kritik Jakub Malý stál od dob Máchových a Havlíčkových trvale v táboře konservativním, ne-li reakčním, nesnaží 8 se Jaroslav Vlček souditi o něm příznivěji než jeho mladí odpůrci z obrazů života. I v těchto drobných statích Vlčkových se nám zcela jasně jeví jeho životní názor, že literární historie není jenom nezúčastněným dějepisem ideí a karakteristikou jejich nositelů zařazených do dobové souvislosti domácí i světové, nýbrž zároveň spolupracovnicí onohO pokroku, který vědecký positivista vždy spatřoval ve vítězství moderního rozumu a moderního kriticismu nad literární a vědeckou romantikou, doprovázející vládu autority a princip absolutismu v politice. Arne Novák. 9 OBSAH: Str. Úvod .... , 5 Gustav Pfieger MQrávský. . 11 Háldc: . .• . 36 Kruh májový . 42 Neruda . . . . . . .. . 51 Ohrazy života.. . 83