* 

J. A. KOMENSKÉHO SMUTNÝ HLAS 

SMUTNY HLAS 

z A P LA Š E N É H OH N Ě V E M BOŽíM PASTÝŘE 

K ROZPLAŠENÉMU, HYNoucíMU STÁDU, OSTATNí JIŽ RADY DANíM SE VŠEMI SE ŽEHNAJíc!. 

PLÁČ JER. 4, v. 18. 

PŘIBLíŽILO SE SKONČENí NAŠE, DOPLNILI SE DNOVÉ NAŠI, PŘIŠLO SKONČENí NAŠE. 

V AMSTERODÁMĚ, LÉTA 1660 

J\~()S 8,V.2.3.7.9.1o. 

Přišel konec lidu mému, dí Bůh, nebudu již vice promljetijemu. Protož kvfliti budou zpěvové chrámoví etc. Přisáhl Hospodin skrze důstojnost Jákobovu, žel se nezapomenu na všecky skutky jejich. Anobrž způsobím to, že slunce zajde o poledni, a uvedu na zemi tmu v jasný den.J\ proměním svátky vaše v kvf1ení a všecky zpěvy vaše v nařfkání; a hude na každých bedrách žíně a na každé hlavě lysina, a bude v zemi kvílení jako nad jednorozeným, a poslední věci její budou den hořkosti. 

MICH. 7, v. 9. 

zůřivost hospodinovu ponesu, neb sem proti němu hřešila; až se vždy 

zasadí o mou přla mne zastane . 

HLAS OSTATNí STRÁŽNÉHO 

OD KONČIN ZEME VOLÁM NA VA.S,ROZPTY~ stádce oveček Božích, já, k končinám země zahnaný, smutný, osamělý, osiřalý pastýř váš. Ach, uslyšíte-liž ještě které hlas můj? Ajá uslyším-liž ještě hlas kterých vás v tomto přestrašlivém strašlivých pohrůžek Božích, jimž sme nerozuměli, naplnění? 

2. Po všecken čas posledního našeho rozptýlení přede čtyrmi léty, nemoha já vám přítomných služeb konáním k užitku býti, činiti sem nepoPlíjel, co mi možného bylo, modlením se za vás aohlašovánímsevám,některýmněkdy~ukou sv.ou,jiným společně odevřeným napomenutím a potěšováním (v předmluvě na bibličku a na vydané svaté zpěvy), až i napotpáháním starání o poretování vás v bídě a nouzi; vše ještě v té pokorné k Bohu a dobrotě jeho naději, že se v spravedlivém proti nám a křesťanskému lidu zuření odhliví a nám poslední tyto rány promine. 

3. Ale poněvadž jiného posavad neviděti než mrákoty hněvu a obstupujíc{ nás odevšad strach věc{ horších, nýbrž dokomuého již zkažení, nemohu než ještě jednou, a to na posledy, vám se ozvati, 6 milé v Bohu dítky. Propůjčtež mi ještě jednou ucha svého a hlas řečí mých aťjest připuštěn k srdci vašemu pro rozžehnání se mé s vámi smutné zde na zemi, ale kteréž Pán, slitovník náš, obrátí v veselé společné vítání v vlasti věčné. 

4. Ach, přemilé Boží dítky, soudíte-liž pak všecky, co se s námi děje? Jak zuřivě totiž i nad námi Pán splnil pohrůžky své: Bíti budu pastýře a rozprchnou se ovce stáda. Ach, biti sme a zbiti my, pastýři stáda vašeho, a vy, stádce naše, prchali ste, až ste se rozprchali l~Obojí pak hynuli sme, až sme 

11 

zhynuli. Ach, což musí těžké býti provinění nás obojích, 'že na oboje tak vylil a bez přestání vylévá ra2hněvání své věčný PánI 

5. Čtyrydceti let jest, jakž sme oplakávati začali Siona svého českého, sousedům v pošlapání vydaného, vždy se ještě oblédajíce po spomožení, zda by je, a odkud, poslal Pán. Ale aj, 

, 

neposílá posavad, nýbrž i na nás naplnil, co tam stojí: Cekej 

pokoje, a aj, nic dobrého1 času uzdravení, a aj, hrůzal; a že sme co rok zpívati museli: Opět žeň pominula, léto se dokonalo, my pak nejsme vyproštěniOer.8,15.20.).Nynípakjinou nám zpívá přesmutnou písničku: Přišel konec lidu mému, nebudu víc promíjeti jemu etc. (Am. 8,.2.) 

6.Ach, což sme nevěděli a nevěřili, aby tak nezhojitedlná byla nemoc našel Oer. 10, 19. 20.) Aj, není lékařství ani lékaře, zhojena býti nemůž dcera lidu mého Oer. 8, 22.). Již sekera k kořenům našim přiložena,již strom náš podťat,již se skácel, již nasvrchku země trupel jeho leží, již se roubá, již se kosti naše rozletují až k ustům hrobovým (Mat. 3, 10. Žal. 141, 7.). Roztloukl nás jako nádobu hrnčířskou, kteráž nemůže býti opravena více Oer. 19, 11.). Rozházel nás po krajinách, o nichž otcové naši neslýchali Oer. 16, 13.). Dal nás v posmýkání mezi národy, v pohanění a přísloví, v rozprávku a proklínání. A i tu posílá na nás meč, hlad a mor, dokudž bychom vyhlazeni nebyli Oer. 24, v. 9. 10.). Běda nám, že sme hřešili I (Pl. 5, 16.) 

7.Jeremiášůvnad podvrácenýma vyvráceným městem a lidem svým pláč 6 nech jest již náš pláč, nebo podobné věci trpíme pro hříchy své. I náš-tě již Sion osaměl aosifel(Pláčl, v. 1.), nemá, kdo by ho potěšil (v. 2.), ani tu, kamž zahnáni sme, nenalézáme odpočinutí, kteříž nás honí, dostihají nás v těsně 

12 

(v. 3.). Nepřátelé naši jsou hlavou, odpůrcům našim šťastně se vede (v. 5.). Těžce sme hřešili, protož jako nečistí odloučeni jsme (v. 8.). Seslal z výsosti oheň do kostí našich~ obrátil nás v pustinu (v. 13.). Vně nás meč na sirobu přivodí, v domě pak (kde kdo z nás jest) pouhá smrt (v. 20.). Sám Pán učiněn nám jest podobný nepříteli, sehlcuje nás, rozmnožuje v nás zármutek a bolest (kap. 2, v. 5.); hynou od slz oči naše, kormoutí se v nás vnitřnosti naše, vykydují se na zem játra naše (v. 11.). Nebo veliké jest jako moře potření naše, není, kdo by nás zhojil. (v. 13.) Jsme ti, kteříž okoušíme trápení od metly rozhněvání Božího (kap. 3, v. 1.); nebo nás zahnal a uvedl do tmy (v. 2.), obklíčiv nás přeodpornou hořkostí (v. 5.), krmí nás pelynkem a napájí žlučí (v. 15.), vrazil nás do popela (v. 16.). Obestřel se proti nám hněvem, stíhá nás, morduje a nešanuje (v. 43.). Rozvodnily se nad hlavy naše vody, protož říkáme: Jižť jest po nás. (v. 54.) Větší na nás trestání přišlo než na Sodomu, kterážpodvrácena jest pojednou a netrvaly tak při ní rány (kap. 4, v. 6.). Lépe se stalo zbitým nežli nám, kteříž hyneme hladem; oni zajisté zhynuli probodeni jsouce, naše pak trápení trvá (v. 9.). Všelijak Hospodin prchlivost svou na nás vypustil (v .11.). T ouláme se po ulicích světa a odpočinutí nenalézámé (v. 14.), zuřivost Hospodinova rozptýlila nás (v. 16.). Přiblížilo se skončení naše, doplnili se dnové naši (v. 18.). 

8. Právěť tedy již nyní matka naše, Jednota církve české, říci může: Já jsem ten opuštěný Sion, kterýž Pán hustým oblakem prchlivosti své přikryl, shodiv slávu mou na zem (Pláč 2, 1.). Já ta vdova u Ezdráše, pro zahynutí syna svého kvílící (4. Ezdr. 9, a 10.). Já ta zarmoucená Noemi, kteráž sem v cizozemství manžela i synů svých pozbyla (Rut 1.). Já Maria, jejíž duší všecky meče pronikají (Luk. 2.). Já Ráchel, plačící synů svých a nedadoucí se potěšiti, proto že jich není (Mat. 2.). Já ona Te- 

13 

kuitská žena, jejíž synové se pohubili, a ostatních k smrti hledají (2. Sam.14,5.). Já manželka Manue, rodící Samsony Boží, kteříž však od Filistýnských zlapáni a zmordováni jsou (Soud. 13, etc.). Nýbrž já ona matka sedmi synů, Machabejskýchmučedlníků, po všech naposledy sama také umírající (3. Mach. 7, v.41.). 

9. Všecky jednoty církve české, na něž sme se byli ode dvou set let rozešli, zhasly; naše, světlem evangelium a řádů dobrých ještě svítiti světu žádostivá jsouci, hájila svícnu svého, opravovala lampy své, ale aj, i ta snažnost daremná1 Protože proti Hospodinu není rady, toho, co On boří, zadržeti nelze Oer. 45, v. 4.). Hasnou předce lampy naše, upadápředce svícen náš! Předce i tato částka církve, poslouživši za svého věku vůli Boží (po dvě stě let), k usnutí svému se blíží. 

10. Já sic, poslední ovčince toho vrátný, chtěl sem rozboření tomu vždy předce ještě (dle povinnosti své) ubrániti a místo pokácených sloupů jiné podstaviti, aby se mnou jedním nekleslo všecko, ale nechtělo býti. Ne tak, že nebylo koho (byloť ještě i v tom protříbení)~ ale že sme na ta místa přišli jako tam v Izraeli, kdež po odebrání silného a muže udatného, a soudce i proroka, mudrce i starce, a počestného i rádcí, i vtipného a výmluvného děti zůstaly; a sužoval v lidu jeden druhého abližní bližního svého, zpumě se postavovalo dítě proti starci a chatrný proti vzácnému. Řeklo-li se pak komu: Máš oděv, buď knížetem naším a pád tento zdrž rukou svou, odpovídal: 

Nebudu já váZati těch ran etc. (Iza. 3, v. 1-7.) 

11. Přistoupila některých mladších k Bohu a milosti jeho, nám synům Jednoty po předcích dané, nevděčnost, nedbajících o to, aby řádové dobří zůstali a potomkům odvedeni býti 

14 

mohli, nýbrž aby s námi starými došli a oni z jha kázně vypřáhnouce sobě volni býti mohli, o to mezi sebou rady skládali; ačkoli jinou před oči barvu dávali, že by (prý) řízení nebylo řádné, kdyby kromě synodního shromáždění bylo; tak pod zámyslem řádu k upadku přivodíce řád. A nesoudíce, že neobyčejným řádem nyní s námi jda Pán, k nějakému také neobyčejnému postupování (když jen dobré a svaté jest) příčin podával. 

12. Já, před těmito již desíti lety vida zacházení a zcházení naše, a že nás jiní v říši národové, sobě pokoj jednajíc, opustili, a z téhož pokoje s celou vlastí naší vypustivše, v hrdle Antikristu věčnými časy zanechali, psal sem Kšaft umírající matky, Jednoty Br. Č., poklady své jiným jednotám a národům rozporoučející. Věděl sem sic, že žádný proto, že o svých věcech pořízení učiní, neumírá; ale již vidím, že Boží vůle jest, aby matka naše Kšaftu svého smrtí svou potvrdila, poněvadž (dle Písma) kde kšaft jest, potřebí, aby k tomu smrt kšaftujícího přistoupila, a teprv stálý bývá (Žid. 9, 16.). 

13. My však ještě pozůstávající a na tu smrt matky své se dívající budeme-liž tím, že se to podle vůle Boží děje, vymluveni? Nikoli; poněvadž se toto pokladů milosti jinam přenášení proto děje, že jsme jich vděčni nebyli a vážiti sobě nechtěli. I bude od nás vzato království Boží a dáno lidu činícímu užitky jeho, dle svědectví Kristova (Mat. 21, v. 43.). li Ezdráše pak takto mluví Pán:Cožťmám učiniti, Jákobe?Nechtěls poslouchati, Jůdol Obrátím se k jiným národům a dám jim jméno své, aby ostříhali nařízení mých. Poněvadž ste mne opustili, i já opustím vás; když Žádati budete milosrdenství, nesmiluji se etc. Ačkoli ne mne ste opustili, ale sami sebe, praví Pán. Ješto, zdaliž sem já vás neprosíval jako otec synů, abyste byli 

15 

lidem mým? Proto! dům váš opuštěn bude, házeti vámi budu jako vítr stéblem, a dědictví vaše dám lidu přicházejícímu etc. (4. Ezdr. 1.) 

14. Že pak to, co se s námi děie, nejen prosté nás opuštění, ale také těžkých ran na nás puštění a jimi přebolestné nás bití jest, tím více plačte a kvělte všickni, kdož jste hříchy svými hořkého tohoto kalichu hrůz a bolestí matce své nalévati pomáhali. A nemyslte, že by toto můj k vám hlas byl, aneb lidský, Boží jest; poslyšte. Zpronevěřili mi se, protož sem opustil dům svůj, zavrhl sem dědictví své; to,cožvelicemilovaladuše má, dal sem v ruce nepřátel jeho (Jer .. 12, v. 7.). Všecko hude v poušť, proto že není, kdo by to v srdci skládal (v. 11, 12, 13.). A opět: Proč křičíš nad svým potřením, že tak těžká jest bolest tVá? Poněvadž pro mnohou nepravost tvou a nezčíslné hříchy tvé tobě to činím (Jer. 30, v. 15.). 

15. A nemysli žádný, že snad jiní hřešili, ne ty; aneb otcové naši, ne my; příkladem oněch slepců, říkajících: otcové jedli trpký hrozen, a zubové synů laskominy mají. Netrpí takové převrácenosti Pán, ale se očišťuje, že žádný z lidí pro cizí vinu netrpí, ale pro svou (Ezech. 18, 2.). Lépe tedy s Danielem a tehdejší církví sprostně vyznávati: Hřešili sme, převráceně sme činili, bezbožnosti sme páchali etc. Tobě, Pane, náleží spra:' vedlnost, nám pak zahanbení tváře (Dan. 9, v. 5.6. 7.). 

16. Aniž mysliti, že snad někdejší jen staří výstupkové naši ještě se vytrestávají; jakoby tak nesmířlivý byl Pán B., ani přestávajícím již hřešiti promíjeti nechtěje. (Nebo by tak nová slepota novým rouháním se pronášela.) Noví, noví hříchové nové pokuty, a nepřestávání vin nepřestávání ran s sebou, nesou. ]akýchžopět osvědčování plná jsou Písma, že, když se 

16 

lidé pod kázní předce nenapravují, Pán Bůh bíti donucen bývá i dobiti (Ezech. 6, v. 9.). Nadarmo sem bil syny vaše, dí Bůh, kázně nié nepřijali (Jer. 2, 30.). Obrátili ste se mi v trůsky (Ez. 22, v. 19. etc.) a aj, já přehánějeprubova1semvás, trůskyvšak vaše neodešly od vás (Jer. 9, v. 7.) etc. 

17. Na svědomí vaše se odvolávám, 6 vyposavád rozptýlené stádce naše I Přihlédněte k sobě právě a na všecky cesty své u vyhnanství tom svém rozpomeňte se právě. Nezaměstknávalí-li ste i tu Boha hříchy svými (Iz. 43, 24.) a nekormoutili nás, služebníků jeho, že sme povinnosti své často s stýskáním konávati museli, ačkolisme,žetováms užitkem nebude, osvědčovali, (Žid. 13, v. 17.). Zdaž ste někteří v rozptýlení svém lépeji sobě než Izraelští v svém počínali 1 tak jména svatosti Hospodinovy (pro kteréž že trpíte, chlubívali ste se) póškvrňujíce, až i říkali o vás : Toto-liž jsou lid Hospodinů, kteří! z země jeho vyšli? (Ezech. 36, v. 20.) 

18. Svědkem jest Hospodin proti vám a svědkové jsme my, služebníci jeho, kteříž sme .vám mluvívali, ale vy ste neposlouchali; napomínali sme a vy ste nečinili; prosili sme a vy ste nedbali. Vynášeli sme vám z pokladů (ne našich, než Božích) staré i nové věci (Mat. 13,v. 52.), ale ste jak starých tak nových sobě nevážili. Summou, pískali sme vám a neskákali ste; naříkali sme a neplakali ste (Mat. 11, v. rl.). 

19. Budete také sami proti sobě svědkové, jedni proti druhým, jak ste jedni druhé závistí, nenávistí, pomluvami, forteli, utisky trápívali a nepříkladným životem pohoršovali. Jsou! mezi vámi posavad z zarputilých nejzarputilejší, chodící jako utrhač, napraviti se nedadoucí jako ocel a železo (Jer. 6, v.28.). O nichž se to též říci může, co tam Pán Bůh: Zprahly měchy, 

17 

olovo od ohně zmizelo; nadarmo přepaloval zlatník, nebo zlé není odděleno. Stříbro falešné jste, zavrhl vás Hospodin Oer. 6, v. 29. 30.). 

20. Ale co? Sami vy vinni jste? My pastýři ode všeho čisti? 

Všickni zbloudili, di Bůh, kněz i prorok (Iz. 28, v. 7.). Lid můj jest jako ovce hynoucí, pastýři působí, aby bloudily Oer. 50, v. 6.). Není-liž i nyní tak? Ne ti-liž sami, kteříž lid Boží vodí, svodí? Což se vymlouvati? Snad jsme i my nebyli praví Timoteové, ne svého, než toho jen, co Kristovo jest, hledající (Fil. 2, v. 20.), Pavlové a Silvánové, nejen evangelium Boží, ale i ty duše své vám dávati žádostiví (1 Tes. 2, v. 8.). Hlas Boží jest: 

Zlořečený, kdo dílo Boží dělá lstivě Oer. 48, v. 10.). Dílo pak Boží jest, abychom věřili v toho, kteréhož nám posla! Oan 6, v. 29.), a komu poručeno, dílokazate1e aby konal (2 Tim. 4, v. 5.). Co div tedy, jestliže sme my díla Božího právě nekonali a vy ani toho právě nepřijímali, že Bůh na oboje nás toto již zlořečenství pustil? 

21. Nebude rady než pokořiti se pod mocnou ruku Boží. Ale jak pokořiti? Slovy? Pošmourností tváře jako Achab? Nic, srdcem a skutkem. Ach, každý s Pavlem říkej: Já jsem z hříšníků první (1 Timot.1, v.15.). A s Davidem: Jásemhřešil,nechať jest ruka tvá proti mně a proti domu otce mého (1 Chron. 21, v. 17.). Nýbrž s Jonášem: Já jsem příčinou té bouře, mne vezměte a uvrzte do moře Oon. 1, v. 12.). 

22. Vyznávejme tedy provinění svá z obojí strany 1 A k Bohu volajícímu: Jen toliko poznej nepravost svou Oer. 3, v. 13.), item: Navraťte se, synové zpumí (v. 14.), společně se ozývejme: Ó Hospodine, poněvadž nepravosti naše svědčí proti nám, slituj se etc. Oer. 14, v. 7.) 

18 

23. Já se všechněm vám před obličejem Božím vyznávám, že v uvažování bíd těchto srdce mé často ve mně se rozplývá, tak že duši svou vylévám, říkaje: Kams se podělo, plesání mé? Kde ste, někdejší zpěvové moji? (Žal. 42.) Zavěsilas mi se na vrbách,citaro má (Žal. 137, v.2.). Kvílení jest zpěvmůj,alkání ustavičné, ve dne v noci, plesání mé, když slyším jako hlas rodičky svírající se etc. (Jer. 4, 31.) 

24. Což mám dále již sobě neb vám říci? Kristus svým řekl: 

Ještě na malý čas světlo s vámi jest; dokud máte světlo, choďte v světle, ať vás tmy nezachvátí (Jan 12, v. 35.). Ale já toho vám říci nemohu, proto že sl unce naše j iž zašlo, světlo naše již zhaslo a dohašuje. Což činiti budeme, když na nás temnosti dokonale přlkváčí? 

25. Dí-li kdo: Posaváds nás jinak těšíval; již sám naději odmítáš? T rošty těmi jak sme zavedeni 1 Odp.: Slyším taková reptání, ale ptám se předně, kdo ze všech nás tak moudrý byl, aby všechněm Božím metlám vyhnouti trefil? Ti, kteříž ani starým ani novým Božím troštům nevěřili, aneb hned z místa v zemské vlasti zůstali, aneb vyšedše a spomožení pojednou nespatřivše, vrátili se zase; a tím co získali? I to, že duše a svědomí svá zavedli a někteří hned pomst Božích pocítili. Někteří z nás nechtěli do Uher neb do Polska, bezpečněji se jim zdálo v Němcích zůstati; a jsou-liž zachováni? Nenašel-liž nás všech a pod kázeň svou nespořádal-liž nás? I tu, kdež nás největší houf byl a my sobě (mysHc, že sme právě Pellu našli) nejbezpečněji počínali, aj, i tu nás našel a podvrátil, proto že sme jiných lepší nebyli. 

26. Díte-li: I tu sme trošty těmi svedeni, že sme se jinak neopatřili, odpovím z Písma: U Boha jest rada i rozumnost; jeho 

19 

jest i ten, kterýž bloudí, i ten, kterýž v blud uvodí (Job 12, v. 16.). Když zajisté Bůh trestati chce,'pustl ducha bludu i na rádce i soudce (v. 17.), byťiskrze samého satana bylo,jald na Achaba bylo (1 Král. 22.), tak že předce i tu jen na Boha přední ohled každý míti musí. A však bývá, že i pravdivými Božími řečmi, zle ujatými, lidé svedeni bývají; jakž Jeremiáš dí : Ach, panol"níče Hospodine, velices podvedl lid tento i Jeruzalém, říkaje: 

Pokoj míti budete (kap. 4, v. 10.). Ne že by Pán Bůh jim nekajícím pokoj sliboval, ale že oni, za kající sebe pokládajíce, sliby Božími Oinak pravdivými) sami sebe svedli. Což přihodilo-li se i nám, sobě, ne Bohu aneb jeho sluhám vinu dávejme. 

27. Ale příčina se dává o té věci, kterouž někteří z vás za svod mají, nětco promluviti a jako i z toho Bohu a vám počet učiniti. Znám se k tomu, že nejen na to, co Bůh za starodávna mluvíval a činíval, rád pozor dávám, věda, že i k nám všecko svým spůsobem patří, ale i na nynější jeho skutky, činy a jakákoli navěští, věda, že Pán Bůh náš vždycky tentýž jesta~e" mění se. A ač strany týchž skutků jeho a pozoru na ně v nás omyl bývá, já však tuto sem se na tu stranu klonil, že podvodu není, proto že cokoli Pán Bůh skrze staré pravdivé proroky lidem přednášeti dal, to též sem tuto viděl a ne jiné. 

28. A to což jest ? Troje toto: 

I. Žehrání na hříchy světa, zvláště v ty časy, když jim zřízení v církvi služebníci a kněží brániti neb nechtí pro nedbalství, neb neumějí pro hloupost, neb nemohou pro úřadu sobě od tyranů zastavení. 

II. Zvěstování pokut a ran pro hříchy takové se valících, nebude-li pokání, a jaké i odkud rány přijíti mají. 

, III. Milost zase kajícím, aneb aspoň, po přejití zúřivé kázně, ostatkům. 

20 

Čti, kdo chceš, všecky proroky izraelské, u každého to tré najdeš. Čti nynější podobná Boží návěští (lidí těch, kteříž obzvláštním puzením něco podobného mimo vůli svou a nad vtip svůj mluvili neb psali, a v knize •• Světlo ve tmě" obsaženy jsou), podobné věci uhlédáš. 

29. Jestliže co částečně, strany osob některých neb krajin a zemí, chybovati se zdá, na to nám Pán Bůh u proroka dal reguli: že ne všecko, co Bůh prohlásiti dá, tak skutečně bývá, a proč nebývá. (Nahlédni do Jerem. kap. 18. a uzříš.) Protož u mne toho něčeho nesplnění tak mnoho platnosti míti nemohlo jako věc hlavní, neproměnně stojící i v těchto všech nových jménem Božím vynešených řečech: 

I. Že nynější svět, ačkoli se jménem křesťanským přiodívá, tak jest porušený jako první svět, jako Sodoma, jako Egypt za Faraona, jako falešný onen Jeruzalém, jako Babylon. 

II. Že rány Boží ne menší přijdou, jako tam přišly. 

III. Že za tím prchlivosti vylitím a světa bezbožníků podvrácením ještě se zase milosrdenství Boží vyskytne a církev jeho po svém žalostném přetříbení znovu jako ráj Boží zkvetne. 

30. Cemužvěřil-li sem já a kdokoli z vás, milí, i jiných křesťanů, tak pravdivě se nemýlí, jak pravdivě ty věci v věčně nepohnutém Božím Slovu základ svůj mají. V tom toliko býti můž, a bývá, omyl, že my lidé mezi časem a časem, věcí a věcí ne vždycky rozeznati umíme. A že přílišnou dobrých jen věcí chtivostí na to jen, co se slibuje, a ne na to, co se hrozí, pozor dávajíce, onono jen lš\páme; a když pak věci jináč, než sme je uchytili, jdou, mateme se, motáme, rmoutíme, pochybujeme. 

31. I my'tedy jestliže sme se tu v čem mýlili a neb ještě mý ... líme,ne·Bůh nám vinen, ale my samI. Hloupý náš rozum (řeči 

21 

Boží sobě Jinak,než míněníjest, vykládající) za falešného nám proroka stojí. Jako to, že sme my posavád jen dobrých zaslíbených věcí čekali, ty pak předjíti mající přestrašlivé hněvu vichřice mírněji sobě vykládali, myslíc, že ty tak těžké pokuty Pán Bůh nám i nepřátelům promine; On pak že nepromine, již rozumíme, k čemu se chýlí, vidouce. 

32. Summa o tom mluvení k tomuto dvému se zbíhá. Předně,že zpozdilost naši při věcech a soudech svých snésti může Pán, k zumyslným pak převrácencům tak mluví : Vizte, potupníci,a podivte se a na nic přiďte;nebo já dílo dělám za dnů vašich, jemuž neuvěříte, byť vám kdo i vypravoval (Abak. 1, 5. Skut. 13, 41.). Druhé, přijde k tomu, že se pravdomluvnost Boží a to, že všeliký člověk lhář jest (Řím. 3, v. 4.), nejen převráceným potupníkům, ale i upřímným, neuměle však skutky a řeči Boží vykládajícím, skutkem teprva samým ukázati musí podle Božího promluvení: T ehdáž tomu porozumíte Oerem. 30, v. 24.). 

33. Protož já všech vás, kdož jste upřímní Boží ctitelé, prosím a ještě jednou a naposledy již prosím, nebuďte skutků Božích potupníci, ani kvapní k soudu činění o té věci, při níž tak snadný jest omyl, že i nejmoudřejší a neinábožnější tak těžce tu padají, jakž na kněžích a biskupích židovských (proroků, Krista, apoštolů mordéřích) viděti. Lépe soudu nečiniti, nežli zle činiti a starých proroků hroby bíliti, nové pak mordovati a tak vždycky míru otců svých doplňovati. 

34. Naposledy však, umínil-li sobě kdo nových návěští Božích (pro zbíhající se při tom nejistotu) nedbati, aspoň k starým Božím pohrůžkám a slibům a k tomu, co vedle toho pravice Boží podnes dělá, očí a uší svých nezacpávejte, nýbrž hlav 

22, 

svých pozdvihujíc a co se s světem děje, uvažujíc, jak veřejný již hněvu Božího oheň všecky křesťanské národy zachvacuje, a jakoby všecko sehltiti chtěl, tak se rozmáhá, co a proč se to děje, suďte. 

35. Jmenovitě že, poněvadž od domu svého soud začínaje Pán, nás napřed před očima národů bil, aby se cizím příkladem káli a moudřeji sobě počínali, oni pak nic toho nevšímali. Volal na národy země přerozličně, ale oni nepozorovali; i zázračně, ale nevěřili; dávaje i čas ku pokání (jako oněm sedmi církvím v Zjevení), ale nadarmo; bil i menšími ranami, ale se neobrátili (Amos 4.). Již tehdy že sáhl k metle hubící, spouštěje Egyptské s Egyptskými, aby bojoval přítel proti příteli a království proti království (lz.19, v.2.). I jest nepokoj veliký mezi všemi obyvateli země, tak že šlapá národ po národu a město po městu, proto že všecky Bůh kormoutí všelikými uzkostmi (2 Par. 15, v. 5, 6.). 

36. Což proč se děje, proč Bůh od lidu svého (křesťanského) pokoj odjal a dobrotivost i slitování Uer. 16,5.), chcete-li věděti, zpytujte Písma. A vyrozumíte, že rozvodnilí všudy hříchové příčinu dali, aby Bůh nečistotu dcer Sionských smýti a krev Jeruzaléma svého spláknouti musel (lz.4, v.4.). Všecka všech starých proroků naříkání na nás nyní jdou, že lid ten, kterýž lidem Božím býti chce (evangelíci i ne evangelíci), polámali jho, roztrhali svazky Uer. 5, v. 5.),hůře činíc než pohané (2 Par. 33, v. 9.). Není spravedlivého, není upřímého, všickni se na to vydali, aby zle činili oběma rukama ; kníže, kněz, soudce a kdokoli nejznamenitější převrácenost mluví a páší a tak ji v hromadu pletou (Mich. 7, etc.) 

37. Protož aj, vicher Hospodinů s prchlivostí vychází, vicher 

23 

trvající nad hlavou nešlechetných. Neodvrátit se prchlivost hněvu Hospodinova, dokavadž nevykoná umyslu srdce svého (Jer. 30, 23.). Aj, Hospodin vyprázdní zemi a učiní pustou; promění způsob její a rozptýlí obyvatele její (Iz. 24, v.l.). Náramně vyprázdněna bude země (v. 3.), kvíliti bude a padne okršlek země, zemdlejí vysocí národové (v. 4.), proto že i ta 'země poškvrněna jest pod obyvateli svými (v. 5.). Prokletí zžíře zemi, vypléněni budou obyvatelé její, pozůstane lidí maličko (v. 6. etc.). Aj, strach a jáma a osídlo na vás, obyvatelé země 1 (v. 17.)Kdo uteče před pověstí strachu, upadne dojámy; a kdo vyleze z Jámy, uvázne v osídle; nebo průduchové z výsosti odevříni"budou a základové země se zatřesou (v. 18.).Polámáním poláme se země, rozpadnutím rozpadne se, třesením velikým (v. 19.) motaje motati se bude, protože na ni těžce dolehne nepravost její (v. 20.). A co víc kde toho ve všech prorocích, trefující se na naše podobně bezbožné a bezuzdné časy! Což sobě sami připomínati, čísti, rozvažovati a k srdci bráti můžete, a abyšte to všickni činili, napom.ínám a prosím. 

38. My pak v takové tyto časy, plné bouření a boření, což činiti budeme, povede-li Hospodin při svou proti lidu svému ohněm a mečem? (Am. 7, v. 4. Mich. 6, v. 2.) Vejde-li v soud se všelikým tělem pro vydání bezbožníků pod meč (Jer. 25, v. 31.), nýbrž pro vyplénění spravedlivého i bezbožného? (Ez. 21, v. 3.) Odevře-li poklad svůj a vynese nástroje hněvu svého? (Jer. 50, v. 25.) A půjde-li bída z národu na národ a vichřice strhlá od končin země Oer. 25, v. 32.), a bude-li se provolávati potření za potřením a plénění jedné země za druhou (Jer. 4, v. 20.), co, pravím, tu činiti? 

39. Já, co za radu pro sebe i vás u Boha svého najdu (nebo Ji tam, ne jinde, hledati musíme), tu sobě i vám před oči pře- 

24 

destru. Poslechněte posledního mého vás poučování.Osmeru pak nalézám radu: 

I. nelekati se až do choulostivosti a zoufání, II. ustupovati do skrýší, 

III. potěšení hledati u Boha v jeho Slovu, IV. v9lati vroucně k Bohu o ochranu, 

V. doufati silně, 

VI. hotovu však býti k životu i smrti, 

VII. a pak se strojiti opouštěním všech v světě věcí a žehnáním se společným, 

VIII. a umírati s potěšením vítězně. 

40. O nelekání se takto mluví Bůh: Vyjděte, lide můj, a vysvoboď jedenkaždý duši svou od prchlivosti hněvu. A nebuďte choulostivého srdce, aniž se bojte pověsti, kteráž slyšána bude roku tohoto i druhého, [když přijde pověst] a ukr':ltenství v zemi a pán na pána Oer. 51, v. 45. 46.). Nemíní, abychom špalci byli, hněvu ani ran necítící, ale abychom rozumně, co se děje, soudíc, Pána Boha posvěcovali v srdcích svých (Iz. 8, v. 13.). Můžeme tedy, když Bůh spravedlivými soudy svými bezbožných svět zatopuje, Sodomu podvrací, Jeríchoobořuje, Babylon hřmotem národů dobývá etc., nejinak na to hleděti, než že Pán jde, aby soudil zemi (Žal. 96, v. 13.) ;jejž předchází oheň všecko zžírající, a vůkol něho vichřice náramná (Žal. 50, v.3.). A však, poněvadž to náš Pán jest, nelekati se toho přílišně, byť se i země podvracela a hory padaly do prostřed moře etc. (Žal. '46.) 

41. Co se tkne skrýší a do nich utíkání, tato jest o tom samého Boha rada: Ej, lide můj, vejdi do pokojů svých a zavři za sebou dvéfe; schovej se na maličkou chvílku,dokudž nepřejde hněv~Nebo aj, Hospodln béře se z místasvého,abynavští- 

25 

vil nepravost na obyvatelích země (Iz. 26, v. 20.). KdopředBohem utíkati chce (jako Jonáš), neuteče, protože není kam se podíti (Ža1. 139, v.7., Am. 9, v.l.).Alekdopřed lidskou vzteklostí neutíká, moha, pokouší Boha. 

42. A protož, valí-li se na zlý svět vody potopy, ustupujte, Noemové, do korábu, jaký komu ukáže Pán. VaH-li se na Sodomu oheň a síra, utíkejte, Lotové, k ukázaným sobě horám aneb sobě nějaké vyproste Segor, kteréž by pro vás zachováno bylo. Valí-li se Farao jaký s vojsky svými, utíkejte na poušť; a pakli dostihá a vy nic než před sebou moře a po stranách příkré skály vidíte, volejte k Hospodinu, kterýž i v bezcestí cestu najíti, propast rozetna, může. 

43. Chce-li komu Pán podzemní skrýši ukázati, hrob, i to za milost přijma, ubírej se do toho svého pokoJíčka s potěšením; jakž Pán Bůh nejednou svatým svým činíval, třeba mečem je zachvátě, aby dalšího zlého neviděli, jakž se pobožnému királi Joziášovi stalo (2. Král. 22, v. 20.) ; protože v takový čas žádostivější bývá smrt nežli život Oer. 8, v. 3.) a volno s Eliášem volati: Dostiť jest, 6 Hospodiné, vezmi duši mou (1. Král. 19, 4.). 

44. Potěšení u Boha v Slovu jeho že hledati potřeba v čas tak zlý, namítá David, pravě: Kdyby zákon tvůj, Hospodine, nebyl potěšení mé, já bych zahynul v trápení svém (Žalm 119, v. 92.). A v žalmu 46. praví se, že byťse země podvracela a hory . sebou házely do prostřed moře etc., město však Boží potokem 

a prameny jeho se obveseluje. 

45. Buďtež tedy napomenuti, moji miH, po jakýchkoli skrýších rozlezlí, nade všecky jiné časypilnubýtičtenfazpytování Písem S. pro vyrozumění, co se to děje a na jaký cíl to všecko 

26 

vyjíti musí. Že jmenovitě toto jsou ti předpovídaní časové, v nichž se vylévání sedmi koflíků posledních ran Božích děje (Zjev. 15, v. 1.), a časové poslední veliké žně, proto že dozrála země, abypožatabyla (Zj.14, v.15.),ačasovévelikéhosoužení, jakéhož nebylo od počátku stvoření, j akž mluví, tyto časy předpovídaje, Pán (Marc.13, v.19.); časové totiž, v nichž nynější křesťanstvo, falešný Nového Zákona Jeruzalém, ukřižovavše znovu Krista svého, vzbudili proti sobě hněv Boží, tak že Vespaziánové od Boha vyslaní jdou k vyvrácení jeho. Summou, že poslední to ještě jednou pohnutí nebem i zemíjest, aby přišli k žádoucímu národům všickni národové (Ag. 2, v. 7.). 

46. Modliteb vroucích s postem že v časy takové k odvrácení hněvu potřeba, o tom v Písmě plno jest i rozkazů i příkladů. Protož pobožně otcové naši hned v začátku vyhnanství našeho modlitby s postem každého pátečního dne nařídili. Čehož poněvadž jisté jest, že mnozí neostříhali a hněvu Božího i tím způsobem krotiti sobě nepomáhali, aj,já paběrek, sobě i vám, paběrkům, ustavičný jíž půst a modlitby vyhlašuji! Zda by snad ještě, zda by ještě odhliviti se chtěla zůřivostBoŽí. Vizte, čtěte, uvažujte, k srdci připouštějte,. co o tom tytýž v Slovu svém nařizuje Pán B.; a co to jest (Levit. 23, v. 29.): všeliká duše, kteráž by se neponižovala, vyhlazena bude; a kterak ninivitský král s svými valící se již podvrácení od sebe odvrátili 00n .. 3.). 

47. Volej tedy i z vás každý k Bohu, a však doufánlivě, chytě se jako Jákob Boha a s ním zápaseje a jeho nepouštěje, až by vyslyiel a pomohl. Na to zajisté jde zaslíbení Boží : Vzývej mne v den soužení a já tebe vytrhnu (Žal. 50, v.15.).Aniž koho pohrůžkaBoží rozpakuj: Byli volali ke mně, nevyslyším Oer. 11, v. 11.), byť se i postUi, nevzhlédnu, ale mečem, hladem, morem 

27 

dokonce je zhubím (v. 12. 14.). To zajisté ne o dítkách svých, ze mdloby padajících, ale o z úmysla bezbožných mluví; jimž nemůže-li přímluvou svou Mojžíš neb Samuel pomoci Oer. 15, v. 1.), svou však aspoň duši vytrhne každý vroucí modlitebník (Ezech.14, v. 14.). 

48. Protož slyšte i vy, milí mojí: Aj, dnové trápení jsou, z nichžto však vysvobodí vás Pán. Nebojte se ani pochybujte, nebo Bůh, vůdce váš jest (4 Ezdr. 16, v. 75.). Přijde-li vám i nyní ještě utíkati, doufejte, že oblak obrany jeho před vámi a za vámi půjde, jako když lid svůj z Egypta vedl; a že anjel Hospodinův půjde s vámi popoušti, jako s Eliášem, až na horu Boží Oreb, kdež nějakou pro vás jeskyni najde Pán. (1 Král. 19, v. 8. 9.). 

49. Pakli koho i v jeskyni vyšpehujíce obklíčí, jako Davida Saul, i tu nezoufati, ale ku Pánu volati,kterýž nějaké Filistýnské po zadu na Saule pustiti vždycky moc má. Aneb přišel-ll by kdo do zajetí, mocen jest Bůh nějakého nastrojiti Abrahama, kterýž by Lota zase vysvobodil. A dostal-li by se Samson v ruce nepřátel, kteříž jej zemdlíc sváží a oslepí, mocen jest Bůh ještě mu navrátiti sílu, aby umíraje více nepřátel zbil, nežli živ jsa. 

;. Nýbrž byť kdo s neposlušným Jonášem do zbouřeného moře hněvu byl uvržen, ani tam nezoufej, z břicha hrobu volej 1 a Pán mocen jest i odtud tebe na nějaký břeh navrátiti beze škody. Aneb byl-li by do rozpálené peci uvržen, i tam naděje tratiti netřeba pro přítomnou moc Pána toho, kterýž i plamen ochlazovati a tak dobře skrze oheň jako skrze vodu, koho chce, bez úrazu provésti může a umí. 

28 

Sl. Ale zase byla-li by Pána života i smrti vůle jinak (že by totiž, stálostí naší a mučedlnictvím oslaven býti chtěje, tonouti nás, až bychme utonuli, a hořeti, až bychme shořeli, a podvraceti se, až bychom podvráceni byli, [nechati] chtěl), tu již resignací, t. odvolení aneb vlastní vůle odložení a na všecku samou celou vůli Boží se oddání potřebí. Příkladem Davida, kterýž utíkaje řekl: Nalezl-li sem milost před očima Hospodinovýma, přivede mne zase; pa kli dí: nelíbíš mi se, aj, teď sem, nech mi učiní, což se líbí jemu (2 Samo 15, v. 25.). A. samého Božího Syna, kterýž na tvář padaje volal: Možné-li, Otče, nechať odejde kalich tento ode mne 1 a však ne jakž já chci, ale jak ty chceš (Mat. 26, v. 39.). 

52. To jest poslední má, nejlepší a vám všechněm, přátelé Boží, nejužitečnější rada: pustiti se na ruce Boží, u něhož jakáž velebnost, takovéž i milosrdenství jest (Sir. 2, 21.). Sic co platno kroutiti se? Nevykroutíme se jistotně, jako až posavád. Boží vůle díti se musí, ne naše; již tedy proč se ne poddávati dobrovolně raději, nežli bezděky? Malus miles est, qui imperatorem gemenssequitur,dí latinský mudřec. (Zlý prý jestvoják, který za vůdcím svým s pláčem jde.) 

53. Nebuďme, nejmilejší, 6 nebuďme ukrutnější duši své než tělu svému; a kdyžť lékaři zkušenému zdraví své svěřujeme a i tehdáž, když hořké traňky dává, důvěrně z ruky jeho přijímáme, přijímejmež ovšem z ruky nebeského lékaře 1 Vědouce, že se nám nic zlého státi (ani vlas jeden z hlavy vzat býti) nemůž mimo vůli jeho; cokoli tedy dopustí, že toliko z moudré rady a úsudku jeho dopuštěno bude, vězme. 

54. A. poněvadž slyšíme, že Pán neléčí, kromě raněných,- a neobživuje, kromě zabitých, z pekla nevyvodí, kromě do pekla 

29 

uvedených (1. Samo 2.), ach, povolni mu buďme, a chce-li nás nejprv poraněné, zbité, do peklauvdené míti, nechme, ať se vůle jeho děje; očekávajíc hned za tím neomylně, zde neb věčně, zhojení, obživení, do nebe uvedení. 

55. Sám Pán náš, smrt přebolestnou, potupnou, zlořečenou podniknouti maje, to za potěšení měl, že zrno pšeničné, neumře-li, samo zůstane, pakli umře, užitek hojný přinese (žeň totiž hojnou; Jan 12, v. 24. Jakožvyšloťnámzjehoran zdraví, zjehosmrtiživot,zjeho pekla nebe a spasení etc.) I pročež bychom tedy my, zrnečka také BožíjsQuce, také dle vůle Boží umírati neměli 1 Má-liť krev mučedlníků Božích, i naše, semenem církve bÝti, k rozmnožení i skrze to časem svým ctitelů Božích, ach, rozsívejmež s pláčem to drahé símě, abychom s plesáním snášeli snopky své. (ŽaI.J26, v. 6.). 

56. A proč bychom nesnesitedlně bolestili, jestliže i sama naše matka, Jednota, v těle (podle zevnitřností svých) umírá, aby v duchu (podle moci působící v nás vzkříšení a život k slávě Boží) ožila? Nekvělme. Matka, církev, rodička milých Božích dítek, vždycky sic předešlých časů těžce ku porodu pracovala(rodíc Jozefy, pány Egypta), nikdy však tíže jakonaposledy, s dokonáním při tom života svého. Ale těšme se, že těžkým tímto porodem vyjde Benjamin, syn pravice (1. Mojž. 35, v.16.). 

57. Že se tedy království země a mezi jinými naše vlast boří, a církve národů, i mezi nimi Jednota naše, padají, neděsme se; protože ten to dělá, kterýž moc má a kterýž jest moudrý, ví, co činí. V ímezajisté, že žádný moudrý hospodář domu sobě neboří, leč nový stavěti strojí; aniž boří do gruntu, kromě kdyžvšecko nové míti chce z gruntu.Doufejmetedy ,že ten,kterýž lekl; Aj, 

30 

já nové činím všecko (Zjev. 21, v. S.), ví, proč starého trpěti nechce. Nebo když dí: nové, pokládá první za vetché; copak vetší a schází, blízké jest zahynutí (Žid. 8, 13.). A poněvadž dílo Boží v ohni ostojí, lidské toliko shoří (1. Kor. 3,15.), nech shoří, co shořeti má, aby zůstalo, co zůstati má. Nemůž zajisté dílo stavení lidského trpíno býti na tom místě, kdež se Nejvyššího město ukazovati začíná, dí anjel (4. Ezdr. 10, v. 54.). 

58. Jen my tedy, cele se na to zpustíc, že Bůh ví, co činí, nechme, nech boří a pléní, co se mu nelíbí, aby zase vzdělal a štípil, co se mu líbí. Nebo že na to jdou myšlení jeho, kdykoli svět ohněm soudů svých přehání, plno jest o tom v Písmě S. svědectví. Přečtěte sobě aspoň zatím z Izaiáše kap. 1, 25 etc. a kap. 4, a kap. 19, v. 22 (Bíti bude Hospodin Egypt, abyuzdravil; nebo obrátí se k Hospodinu a on jej vyslyší a uzdraví), a kap. 25, a tak ve všech prorocích. 

59. Děj se tedy co děj, doufejte, že Pán těch věcí darmo nečiní, ale něco velikého pod tím leží. Umí On na Ezechiáše smrti šíp pustiti, a však smrt zase zahnati. Umí na ]airovu dcerku i smrt dopustiti, ale hned zase té hodiny vzkřísiti. Umí mládence v Naim až k hrobu dáti vynésti, a však hrobu nedojda k životu navrátiti. Umí i Lazara čtyry již dny v hrobě ležícího a hnijícího vyvolati. Umí nad to výš shnilé již a po polích rozházené Izraelitů kosti shromážditi, spojiti, svázati, masem vyplniti, kůží přiodíti, duchem novým naplniti etc. čehož se tedy ještě moci nedostává, aby svědků svých, od Antikrista zbitých a po ulicích města půl čtvrta dne ležících, vzkřísiti neuměl? Jinak vyrozumíte, přečtete-li sobě zZjevení kapitolu 10. 

60. Dí-li kdo: O.moci Boží pochybnosti není, ale o vůli; odpovídám: Ale já nyní o tom mluvím, že nejvyššího Pána 

31 

vůli všecko stvoření poddáno býti má, a tak i my~ buď že jí rozumíme neb nerozumíme. Nebo On, co činiti má, rady mé ani tvé nepotřebuje; a ty také neříkáš v modlitbě: Buď vůle má, ale: Buď vůle tvá, Otče, jenž jsi na nebesích. A zdažť není řečeno: Uvrz na Hospodina břímě své, On všecko spraví 1 (Žal. 37, v. 5.). Uvrziž tedy a mlč, a co On za břeménko na tebe zase vloží, nes tiše. 

61. Sedmá rada Boží, co činiti v časy tak zlé, vynešenajest skrze anjela k Ezdrášovi těmi slovy: Nyní již, Ezdráši, zřeď dům svůj a potresci lidu svého a potěš ponížených, a odřekni se jíž porušení a pusť mimo sebe přemyšlování lidská a odlož na stranu myšlení obtěžujících, a pospěš přestěhovati se z toho světa etc. (4. Ezdr. 14, 13.). 

62. Kteráž slova já také, váš Ezdráš (kterýž sem vám, lidu svého ostatkům, věrně sloužiti se snaioval), k sobě slyše, aj, zříditi také dům svůj a potrestatrlidu svého a potěšiti ponížených a odříci se jíž porušení etc. umínil sem, proto že mne k tomu věk můj a umdlévání v pracech a nastupujícíjiž na mne nemoci i jiná znamení, že stánku mého složení blízké jest, vedou. 

63.Žehnám se tedy s vámi všechněmi z národu svého a církve své jako Jákob s syny svými, kteréž do Egypta uveda, zase jich Vyvésti neměl (Gen. 49.). A jako Mojžíš s lidem svým. kterýž z Egypta (Boží mocí) vyvésti mohl, do zaslíbené však vlaSti uvésti (pro svůj hřích) nemohl (5. kn. Mojž. 33.). A jako Pavel s milými Efezskými, v Milétu se žehnaje; jichž tváře viděti více neměl (Skut. 20.). V tom nešťastnější jsa, že vám po sobě nenecháváni žádného v slávě Jozefa, který! by vám milost činil, a Jozue, kterýž by vás vedl, a Timotea neb Tita, kterýž by 

32 

ještě, co pozůstává, zpravil a kněží řídil (Tit.1,5.).Jistjsa však, že Pán Bůh i Jozefa i Jozue i Timotea pro vás najde, když čas smilování jeho přijde, i sám sloupem a vůdcem vaším bude. 

64. Zatím pak, dokud zpuštění trvá, poroučím vás, 6 rozptýlené po polích tolika národů stádce, k stráži a opatrování nej~ vyššímu tomu pastýři, jemuž· dávno již Otec řekl: Poněvadž země bude zpuštěna pro obyvatele své, pro ovoce činů svých, pas lid svůj berlou svou, stádce dědictví- svého, osamělé po lesích a u prostřed polí (Mich.7, v. 13. 14.); jeho při tom milostný hlas vám připomínaje: Neboj se, mé maličké stádce 1 neboť se zalíbilo Otci vašemu dáti vám království (Luk. 12, 32.). 

65. Žehnám se obzvláštně s tebou, hrstko lidu Božího, mně obzvláštně svěřená, s osvědčováním, jakéž Samuel a Pavel činili (1 Samo 12, Skut. 20.) : že sem vám pro mzdu nesloužil, ale z milosti; od žádného nebera úplatků, abych co po osobách činil. ale v upřímnosti srdce. Nebral sem, dím,jako ipředkové moji, stříbra neb zlata neb roucha, ale chleba svého sobě sám pracemi svými dobývaje, ano i vám jiným v této průbě ochuzení chleba vašeho sem obstarávati pomohl. Byl-li sem komu ostrým, neodprošuji, ale abyk8Ždý,k čemu napomínán býval, na to pamatoval, ještě napomínám. Raději odprošuji, byl-li sem komu měkký a napomínati zanedbával-li sem, aneb to neuměle činil; Bůh mi nepočítej a z ruky mé krve žádného z vás nevyhledávej pro milosrdenství své. 

66. Žehnám se i svámi,spolu služebníci Kristovi, bratřI milí, kterýchž ještě v živobytí po sobě zanechám, apoštolský vám připomínaje Canon : Paste stádečko Boží, kteréž Ůeště) při vás jest, opatrujíce je ne bezděky aneb pro mrzký zisk, ale dobro- 

33 

volně; a když se ukáže kníže pastýřů, vezmete neuvad10u korunu slávy (1. Petr 5, 2.). 

67. Žehnám se i s vámi, matky a sestry milé, sluh Božích osiřalé, samy neb s dítkami svými, manželky, co vás jdtě pozůstává. Budiž vám Hospodin sám (čím opuštěnější před světem jste a budete, tím milostivějším) ochráncem a otcem, tak jakž slíbil a zámluv jeho v té věci plná jsou Písma. Otče věčný, rozpomeň se na svá milostná slova:.Zanech sirotků svých, já je živiti budu, a vdov svých mně se dověřte(Jer.49, v.ll.).Aj, necháváme, aj, důvěřujeme se t Mějž je své otcovské péči poručené pro milosrdenství své. 

68. S vámi také, mladší synové Jednoty (kteréž sme posavad v bázní Páně vypěstovávati a jako mladé strúmky štěpovati hleděli, abyšte, když nás starých nestane, ovoce nesli), i smutně i potěšeně se žehnám, za přední vás církvi klénot nechávaje. Já zajisté na to, co Písmo matce církvi praví: Místo otců svych budeš míti syny své, kteréž postavíš za knížata po vší zemi (Zal. 45, 17.), pozor maje, snažoval sem se, jak možnost byla, vždy předce to opatrovati, abyšte vy aspoň, synové proročtí, bud při školách, buď při mužích pobožných cvičení své (jako u noh Gamalielových) majíce a slovem víry krmeni jsouce, pokladem naděje církve (v národu našem) byli. A požehnal Búh,žeťvás vždy počet jistý (nemenší apoštolského) po sobě zústavuji; hleďtež pokladu tohoto (samých sebe) církvi nezmrhati,alejej co nejlépeji vypulerovaný pěkně dochovati. 

69. Vinšuji vám srdečně, abyšte všickni byli Elizeové a na každém z vás dvojnásobní díl ducha Eliášova aby odpočinul (2. Reg. 2, 9.). Nýbrž vinšuji (pro nastávající potřebu velikého díla), abyšte všickni byli horliví Eliášové, obracející srdce synů 

34 

k otcům (Mal. 4, 5.), mající na všecko jistý příklad zdravých řečí (2. Tim. 1, 13.). Synové milí, navraťte sami nejprv srdce své k otcům; a poněvadž vydaný (a pro nedostatek již exemplářů znovu letos opět k druku podaný) Řád Jednoty máte, tam najdete (pobere-li nás staré všecky a vás dochová-li Pán), jak na staré grunty chrám a čisté Boží pocty v pěm zakládati (1.Ezdr.3, 3.) a lidu Božímu spasitedlně přisluhovati. Dejž Bůh, abyšte byli zlatí podstavkové v stánku jeho a mramorovísloupové v chrámě jeho (Pís. 5, 15.), a sůl země své a světlo světa svého (Mat. 5, 13. 14.), jak komu odměřeno bude (2. Kor.1.0, v. 15.). K čemuž abyšte se nastrojili a pomocí Ducha Božího praví Timoteové (upřímí v díle Páně, Fil. 2, 19.-22.) byli, poroučím vám jménem Božím a církve, svým pak prosím, abyšte obě k Timoteovi epištoly za nejpřednější instrukci svou (v počátečném k dílu Páně se strojení i potom jeho konání) měli. Odtud zajisté nabudete-li ducha Pavlova a Timoteova, i sami sebe spasíte i ty, kteříž vás poslouchati budou (1. Tim. 4. 16.). 

70. Jestliže by pak vůle Boží jinák byla, a my v bídách těchto všickni z Jednoty zcházíme a zejdeme, k tomu vám aspoň, ostatkům, tímto žehnáním mým příčiny podávám, abyšte jeden za druhým (podle vůle Boží) umírajíce, se mnou volali: Na nás nechť se staví ten Všemohoucího hněv, kterýž na národ náš spravedlivě uveden jest(3.Mach. 7,38.). Duch pak milosti nechť se na to místo tím štědřeji na jiné národy a jednoty rozleje 1 Amen. 

71.Mějtež se dobře, přátelé milí, apo mně se již nejinak, než jako byšte mne do hrobu položili, ohledejte. Neb ač dychání mé ještě jest při·mně dnes, zítra však bude-li, nevím. A byť i nětco dnů přidal Pán, nechť je mám k odpočinutí a na: 

35 

věčnou cestu se strojení; ať ještě poobčerstvím, dřív než se odsud vyhostím, jakž při konci žalmu 39. zpívá David. 

72. Víte, nejmilejší, že Pán Levítdm v p~tmecítma letech k ochotnému při stánku sloužení přistupovati, v padesáti pak letech přestávati nařídil (4. kn. Mojž. 8, 24.). Já pak o rok dfíveji začav, osmnácte let později přestávám (v práci úřadu kněžského vystáv let 44 a pod břemenem starostí o jiné 28), Přejtež mi tedy již aspoň také odpočinutí, miH moji, jako i předkům mým Jednota v tom věku přávala. 

73. Já však, bude-li se Bohu mému líbiti s hodinkou mou poprodliti, nepřestanu pamětliv býti na vás, s Samuelem starcem, zprávu lidu z sebe skládajícím, říkaje: Odstup to ode mne, abych hřešiti měl proti Hospodinu a nemodliti se za vás, nýbrž [budu] vás vždypředce navoditi na cestu přímou (1. Samo 12,23.) a s Petrem apoštolem vždy předce na to mysliti, ahyšte i po mé smrti měli se nač rozpomínati (2. Petr 1, 13. 14. 15.) .. 

7 4. Pakli1~ umírám, aj, umírám vesele, v plném potěšení Božím, s plesáním a triumfem. Nebo mi Bůh můj dal viděti spasení své jako umírajícímu JákoboVi (1. kn. Mojž. 49, 18.), ajako Mojžíšovi slavný způsob církve, kterýž bude, když věčný náš Jozue, proveda lid svůj přes Jordán nynějšíchrozvodnilých híd, kananejské plémě z země vyhladí (5. Mojž. 34.). A věda s Matatiášem knězem, že ač dítek a bratří v úzkostech nechávám, při dobré však při, kteréž se ujme Bůh a ji vyvede. O čemž sobě přečtěte, prosím, z druhé knihy Machab. kap. 2, 40. do konce. 

75. Přidám: dobrou máte při, nejmilejší, s apoštoly říkajíce: 

Více sluší poslouchati Boha než lidí (Skut. 4, 19.). Přijde-li 

36 

proto jeltě co trpěti, trpte, vědouce, že tatáf utrpení všecko bratrstvo, které! po světě jest, obkličují (1. Petr 5, 9.). Zvláště v nynějším ostatním lelmy a draka k sežrání všech hrc:ihl rozedření, kdež vám všlckni po světě k Bohu volati srdečně pomáhají, a Bltb vyslyší, že vojsko bojující modlitbami zvítězi. Nebo jakož ne od meče padl Ama1ech, ale od pozdvihování rukou Mojžíšových, Hur a Aronových (2. Mojž. 17, 11.), a od zvuku trub Božích podvráceno }erichoQoz. 6, v. 20. ),jako i Madlánitf (Soud. 7.) a Moábiti s Amonitskými od hlasu zpěváků Božích (2. Paral. 20, v. 22. etc.), tak i tuto bude, když čas skutků Božích přijde. 

76. Aniž tomu ostatní toto církve zemdlení co překazí, nýbrž napomůže; protože ne lidskou sílou a mocí pomoc církvi přichází, ale duchem Hospodinovým, milost, milost činícím (Zach. 4, 6. 7.). Příkladové to ukazují. 

77. Nemohl Gedeon zvítěziti, dokud vojsko veliké třidceti tisíců měl; musel jich větší díl rozpustiti, a i ty opět, až jich maličko zůstalo, a i ti bez kopí a zbroje, s pochodněmi jen a trubami. A však od moci zvuku: meč Hospodinů a Gedeonůl padla všecka moc nepřátelská (Soud. 6, a 7.). Aniž knížat FiHstýnských zbíti mohl Samson, než až od nich jat, svázán, zemdlen byl (Soud. 16.). Nechme tedy Bohu cest jeho ; kterýž bude-li chtíti i skrze zemdlené, skažené, v nic obrácené moc svou prokázati, aby pozůstalí na Sionu byli jako rekové pošlapávající do bláta etc. (Zach. 10, v. 5. 6. 7.), žádný ruce jeho neubráni. Pakli bude chtíti, nás již nechaj e, užiti jiných, všecko dobře, když jen sláva jeho nezůstane v potupě,jakož nezůstane na věky věků. 

78. A protož já se nic nad tím příliš nekormoutím, že sám 

37 

umíraje, tebe také, matko milá, Jednoto, umírati vidím, sebe i tebe Bohu tomu, který! ,i mrtvé křísí, s Abrahamem poroučej e (Žid. 11, v .19.). Aniž proto, že já, poslední na ten čas vrátný tvůj,posobědvéřezavírám,tyzavřínabudeš,abyzhrobusvého vyjíti nemohla, ale tím více se při tobě sláva moci Boží zjeví; když i upadši povstaneš a umřevši ožiješ. Říkej jen směle s onou starou církví: Neraduj se ze mne, nepřítelkyně má, že sem upadla, neboť vstanu zase. Sedímť v temnostech, ale mi svítí Hospodin. Zůřivost Hospodinovu ponesu, nebo sem proti němu hřešila; až se vždy zasadí o mou při a mne zastane. Vyvedeť mne na svět10a budu viděti spravedlnost jeho. Uzříť to nepřítelkyně má a při~ryje ji hanba etc., když sama rozšlapána bude jako bláto na ulicích etc. (Mich. 7, v. 8. etc.) 

79. Klesltě sic stánek Davidů nyní, aleťjej zase zdvíhne Hospodin a zahradí mezery jeho a zbořeniny jeho opraví a vzdělá Jej jako za dnů starodávních, aby (ostatkové) dělili dědictví se všechněmi národy, nad nimiž Jméno Hospodinovo vzýváno (Amos 9,12.). I bude náš také pád jiným ku povstání: a umoření seménka našeho jiným k životu; a utonutí Jonáše našeho Ninivitským ku pokání. 

80. Vesele tedy hlavy pozdvihuj, i v potupě své nyní ležící Jezukristova církvH Živ jest Pán tvůj, i ty živa budeš (Jan 14, v. 19.). Zpívalas posavad: Není, kdo by bojoval za nás,jedině ty sám, Pane Bože náš; ales, co zpíváš, nerozuměla, ažs pak skutkem, že nebylo spomožení v lidech, poznala. Protož se tě ujme sám Slitovník tvůj (Iz. 54, v. 10.). Vidělas posavad rohy, kteříž tě trkali, ale již také uzříš kováře Boží, kteříž je srážeti budou (Zach~ 1.). Lekalas se Faraona za tebou 'se shánějícího, aleť ho již uzříš na břeh vyvrženého, jen sobě stroj písničku Mojžíšovu a Beránkovu (2. Mojž. 15, Zjev. 15.). 

38 

81. Tu zavírám a konec činím mého s vámi se žehnání, ó ostatkové církve filadelfitské (to jest milobratrské), v tom summu všeho zavíraje : Trvejte v milování Božím a společném, dokud vás trvá. Dokazujte Bohu i sobě věrnosti, pokud vás co pozůstává, koncem jíž aspoň napravujíce a na první opuštěnou lásku se navracujíce (Zjev. 2, 4. a 3, 7.). Čtěte Písma S. ustavičně (opatřil sem to s pomocí milého Boha, že všeho jádro pospolu máte v Manuálníku), modlte se ustavičně, chvalte Pána ustavičně (i zpěvy chval Božích vám posílám), bojujíce o víru jednou danou svatým (Jud. v. 3.). Bojovali ste posavad, i dobojujtežl Běželiste, doběhnětežlV íru ste chovali, dochovejtež, abyšte korunu spravedlnosti přijali, kterouž vám i mně i všechněm milujícím příchod jeho dá z milosti v onen den spravedlivý soudce (2. Tim. 4, v. 7.), v jehož ruce poroučím ducha svého i vašeho, co více vám již poroučeti nemaje. On -budiž s vámi a posilujž vás, a vysvobozuj od každého skutku zlého a zachovej k království 'svému nebeskému. Jemuž sláva na věky věků, Amen. (2. Tim.4, v. 17.) 

Psáno u západního moře, kamž mne od vás vzdálil Pán, při konci měsíce března léta 1660. 

Váš až do hrobu 

a při vzkříšení a na věky 

K. J. A. K. 

SENECA: 

Bene sperando et male habendo transit vita mortalium. 

Mezi čekáním dobrého a okoušením zlého přebíhá život lidský. 

DA VID NA PROTI TOMU: ŽAL. 73, v. 26. 

Ač tělo i srdce mé hyne, skála však srdce mého a díl můj jest Bůh na věky. 

A APOŠTOL: 1. KŮR. 15, v. 19. 

Jestliže toliko pro tento život doufáme v Krista, nejbídnější jsme z lidí. 

EFEZ. 2, V. 5. 6. 

Ale Bůh nás mrtvé v hříších spolu s Kristem vzkřísiv, posadil na nebesich v Kristu Ježíši. 

Protož: Bud že živi jsme, neb umíráme, Páně jsme. (Rím. 14, v. S.) Oblibujfce však raději vyjíti z těla a přijíti ku Pánu, a usilujíce, i tu pohostinu jsouce i z těla se berouce, líbiti se jemu. (2. Kor. 5, v.'S.) 

Zde jest víra a trpělivost svatých. (Zjev. I;. v. 10.) Blahoslavení, kteřlž v Pánu umírají; nebo Duch káže jim odpočinouti 

od prací. (Kap. 14, v. 1;.) 

A tak již ani smrt, ani život, ani anje1é, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající věci. ani budoucí. ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli Jiné stvoření nebude moci nás odloučiti od lásky Boží, kteráž 

jest v Kristu Ježíši, Pánu našem. (Řím. 8, v. ;8. ;9.) 

AMEN 

DOSLOV 

OBRAZ JANA AMOSE KOMENSKÉHo,svtrtct UPROstřed těžkých dýmů a krvavých par XVII. věku stříbrným jasem, jest vtištěn do vděčného vědomí každého Čecha klidnými a vážnými rysy kmetovými. O této krásné a tragické hlavě, prozátené složitou kulturou intelektuální a zároveň modelované citem nikdy neumdlévajícím, pracovala mnohonásobná zkušenost dlouhého života, dodávajíc jí znaků nezapomenutelně bolestných i pevných. 

A přece tato duševní fysiognomie světového pansofisty a českobratrského panharmonika z pozdního období leŠten~kého i z amsterodámských let byla v podstatě hotova již v době, kdy muž nedávno třicetiletý se odhodlával za urputného nátlaku politických událostí opustiti vlast a přenésti za české a moravské hranice činnost slovesnou, školskou i církevní. Jíž tehdy na začátku třicetileté války proniknut byl starostlivý pozorovatel řítících se dějů ve vojenských táborech i v síních diplomatů bolestným přesvědčením o kmitavé vrátkosti veškerých běhů lidských a bezpečil se, že proti jejich nerozumně překotnému střídání lze se obrniti leda neoblomnou důvěrou nadpřirozených kořenů v konečné uspořádání světa podle nekonečně moudrého úra.dku Hospodinova, který vnáší mravní řád do zmatku věcí; ano, klíčila v něm jíž jistota chiliastova, že Bůh, stejně jako v Starém zákoně, bezprostředně 'zakročí, kdyby se bezpráví příliš vršilo nad řádem etickým. Stál teprve na prahu svých studií, záměrů a osnov encyklopedických, a již šeřil se v jeho duši, napojené vědami humanistickými a moudrostí reformační, resignovaný názor, že všecko rozumové poznání, vyzískané metodami sebe přesnějšími a sestrojené v jednotný celek syntesou sebe odvážnější, zůstane potud nedokonalým zlomkem bortícím se na sypké půdě, pokud nepřistoupí jako ucelovatel a obnovitel nadpřirozený prvekzjevení, náboženského vnuknutí a nadrozumovéjistoty. Sotva se 

45 

jal vnikati do sklaau současné filosofie a vědy i do otázek dušezpytu i vychovatelství, nově se vynořujících, zastřely vdkero Jeho myšlení obrovité,čemé peruti hořké a divoké Melancholie, která panovala nad nejvznešenějšími duchy oné doby, pijící s rozkoší slzy a kochající se z pohledu na rány a muka. Byla to ona podivná a krutá paní, jejíž záhadnou podobiznu plnou těžkých symbolů nakreslil Diirer, k jejímuž dvoru náležel sebemučivý, výstřední princ Hamlet, jejíž patologickou pitvu provedl do nejmenších podrobností zasv~ceným a břitkým nožíkem Angličan Burton, neznající však naprosto prostředků léčivých. A již tehdy - a to zaslouží, tuším, podivu nejvyššího - celé nazírání a cítění mladého Komenského vyvěrá z opravdové životní zkušenosti. Ta podmalovává umělé věty spisovatelovy sugestivní náladou a propůjčuje výrokům myslitelovým naléhavé přesvědčivosti: tolik prožil a zkusil, tolik pro mravní svůj poklad nastřádal a zpracoval Jan Amos Komenský již v létech, kdy se většina lidí vyčerpává tím, že s lehkou myslí překonává a bez rozpaků odkládá mladistvé sebeklamy. 

Tato podivuhodná zralost třicátníkova, přivozená nikoliv snad nějakou vadou v duševním růstu, nýbrž neodolatelným vlivem zevních událostí, urychlujících vývoj i stálou reakci citlivého 1I!ravního ústrojí na ně, činí nevýslovně zajímavými spisy Komenského z přerodného brandýského období. Tenkráte zrodil se v něm básník hlubokého lyrického zdroje a filosof dalekého zoru, a oba vytvářeli svorně díla osobní až k důvěrnosti, vášnivě odhalující vnitřní život větou prudkou, někdy i výbušnou, v nichž vHk za tragickými záležitostmi vlastního srdce rýsovaly se v širých obzorech krise veškerenstva, posuzované statečným názorem křesťanským. Opírá-li se v nich Komenský, teprve zkoušející své mladistvé síly, motivicky, druhdy také v základní koncepci o myšlenky a spisy milovaných svých mistrů praktické filosofie křesťanské v humani- 

46 

stickém rouše, o Andreaea, Alsteda a Lipsia, znamená to v celku málo proti jejich podnětům bezprostředně životním, které útočí na čtenáře z každé strany brandýských děl Komenského. Vidíme příval vojsk katolické Ligy do Cech, slyšíme dunění jejích vítězných děl, od Bílé hory doléhá k nám krvavá hrůza národní porážky a ze Staroměstského náměstí poslední výkřik hromadných mučedníků, hrdinských a nábožných ještě na pokraji zhouby. Hůl bludného poutníka těkajícího po Moravě i po Čechách jest zohýbána, jeho opánky, zastavivší se na čas pod ochranou žerotínskou, potřísněny jsou prachem a krví, a jíž přicházejí nové, daleko neuprosnější mandáty a diplomy proti kněžstvu bratrskému. Válečný neklid ztroskotal domácnost, poplenil knihovnu, znemožnil působení vychovatelské, mor odňal mladému manželu v jeho nepřítomnosti ženu a dvě dítky, druhý sňatek pozval trpělivou pomocnici, aby se sdílela o tíhu pronásledování a vyhnanství. Neméně doléhaly na úzkostlivé srdce českobratrské zkoušky a úhony obecné: viděl vlast českou i moravskou podlomenu státně a ohroženu národně, strachoval se o život Jednoty, trpěl rozvratem veškeré vzdělanosti domácí. 

Z knih, které tehdy vznikly, má "Labyrint světa a ráj srdce" slávu světovou jakožto mohutná syntesa básnického názoru a myslitelské koncepce, obsáhnuvší v symbolismu důsledně provedeném a s mocným patosem osobnostním celou tehdejší skutečnost životní a to tak, že obraz nepozbyl po staletích platnosti. Také "Hlubina bezpečnosti" požívá mezi rozjímavými díly Komenského proslulosti: platonický filosof, hloubající důmyslně o osnově všehomíra, podává si tu v tichém souladu ruce s křesťanem oddaného srdce a nábožné příchylnosti, takže oba spojují se v posvátné modlitbě pod nebem plným hvězd a bezpečí. Traktát o "Nedobytedlném hradu, jméně Hospodinově" bývá čítán jako první odraz krušných 

47 

událostí válečných v osuduKomenského,rozjímání,. O sirobě" jako věrná, teskná, ale přece stále statečná zpověď rozvráceného jeho soukromí. A. však doposud nedostalo se obecné obliby a zaslouženého ocenění jinému současnému dílu Komenského z této ldoby. Knize "Truchlivý, to jest smutné a tesklivé člověka křestanského nad žalostnými vlasti a církrve bídami naříkání", počaté r. 1623. Teprve nedávno podařilo seprúkazně vysvětliti Komenského vlastní poznámku o čtyřdílném založení a o postupném vzniku spisu a dovoditi zároveň, kterak těžce zkoušený muž do rámce traktátu pojatého v mladosti i později, v závažných chvílích životních, vpravoval výkřiky, stesky a výčitky srdce zraněného - tak si oblibU sámsubjektivní své dílko brandýské, související s nejtemnějšími hodinamijeho osudu. 

Proslulý list Komenského P. van den Bergovi-Montanoví z r. 1661, v němž stařec podal zevrubný počet ze své slovesné činnosti, 'líčí s úchvatnou názorností dramatickou koncepci "Truchlivého". O půlnoci zmítaje se beze sna a klesaje na mysli ve zmatku nevýslovných úzkostí a pokušení, jimiž křesťana, bratra, Čecha zahrnovala divoká doba válečná, posilnivse vášnivou modlitbou, hledá Komenský útěchy ve čtení bible a jmenovitě prorockých knih Starého zákona. Nad kapitolami Isaiášovými kmitne mu hlavou i srdcem blesk inspirace tvůrčí, a vnitřní spory reptajícího křesťana tuhnou po humanistickém způsobě v dialogickou formu; v níž Truchlivý vzrušeně a v stálém stupňování pře se s Rozumem, Věrou a Kristem, až posléze ve slovech Spasitelových nachází jeho rozbouřená mysl úlevy i útěchy a sklání se v pokoře tam, kde zprvu se vzdorným čelem a s prsty v křeči zkroucenými vzpírala se nebesům. i Při veškeré biblické kultuře náleží tento první díl" Truchlivého" z r.1623kpísemnictví humanistickému, ani když při tom nepřihlížíme k jeho částečné závislosti 

48 

na Lipsiově rukověti resignované moudrosti stoické "De constantia" ,k níž se sám přihlašuje: dialog, obHbenýtovýrazdoby, kdy se rodilo drama moderní, jest příkladnou formou humanistickou, posvěcenou velkým uměním Erasmovým a zde jest ovládriut neobyčejnou schopností i dovednostíretorickou, která jedinečný dar členitého a honosného jazyka staví do služeb dokonale propracované argumentace logické. Totéž platí také o druhém díle " Truchlivého" , vzniknuvším o rok později, ale nadaném ještě větší prudkostí výrazu a kromě toho naléhavějším vztahem k událostem současným: stejné alegorické postavy zaplétají se v dialogickém rámci v zápas slovní, který vyvrcholí vítězstvím pokorného odevzdání se do přemoudrého úradku Hospodinova a plesáním Truchlivého nad sliby božími o konečném triumfu mravního zákona; výmluvnému kazateli starozákonního patosu ukazuje i tady cestu humanistický mistr logického a slohového umění. 

Nadobro odlišné povahy myšlenkové a výrazové jest však pozdější díl" Truchlivého" z r. 1651 psán rukou starcovou ve stínu neblahého míru Vestfálského a připínající se takto co nejtěsněji ke "Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské." Jest to "Řvání hrdličky fJ rozsedlinách skalních a skrýši přikré dlouho zůstávající", dílo mocného patosu lyrického. Snad omylem byl pokládán za čtvrtý díl" Truchlivého" z r. 1660 "Smutný hlas zaplašeného hněvem božím pastýře k rozplašenému, hynoucímu stádu",· není-li jím, řadí se alespoň v tuto souvislost co nejtěsněji. V obou dílech nahrazena byla dramaticky vzrušená forma dialogická nyvým monologem lyrickým a místo napiatého sporu s Bohem zapřádá Truchlivý úpěnlivou modlitbu k němu. Ano, jest to týž Truchlivý, který se na začátku třicetUeté války dovolával přímého zakročení Hospodinova, a jenž nyní po žalném jejím skončení skoro zoufale žadoní za jeho přispění a útěchu: sestaral a změkl pod metlami let a utrpení, 

49 

avšak zachoval si důvěru v Boha a ve vítězství mravního řádu i za nejtěžších dob zkoušky a pokušení. Leč monologické zúžení formy není nikterak souznačno se subjektivistickou samostačností. Jak zvláště v "Řváni hrdličky", tak v osobním výkřiku v pastýřském listě "Smutného hlasu", neprosí, neteskní Komenský za sebe sama, nýbrž za vlast a Jednotu bratrskou, jejichž břímě převzal na svá bedra a za něž jako vlastenec, kněz, vychovatel přijímá odpovědnost - tam, kde jeho lkavé věty, prosycené, ano místy přesycené ponurým a melodickým elegismem biblickým, přímo uchvacují osobní naléhavostí, odosobňuje se v podstatě žal trpitelův, jsa pojímán ja-' kožto hoře hromadné,jako neštěstí národa ,j ako smutekdrkve, již jíž předurčené k zániku. 'Jmenovitě ve "Smutném hlase zaplašeného pastýře" úplně zmizela někdejší humanistická strůj, celá ta záliba v umném, ornamentálním rozvádění myšlenky, periody, metafory; srdce krvácející, vylévá se zde plnými proudy náboženského lyrismu, jejž Komenský velice věrně převzal z prorockých knih i ze žalmů staroz'konních s veškerou silou obrazů až smyslně prožitých a hrnoucích se jako hejna ptáků za podzimního stěhování. 

Jest tedy jednota, jež částky" Truchlivého", různorodé podle vzniku, rozměru, formy spíná vespolek i s " Hlasem «, nikoliv zevnější, nýbrž ryze vniterná. Jejím nositelem jest mohutná osobnost Komenského, prožívající vedle osobního strádání se stejnou, ba větší intensitou utrpení svého národa, své církve, svých bratří ve víře a procházející těmito zkouškami s krvavými ranami, ale bez reptání a zoufalství. Ježto pak Komenský vždycky byl netoliko bytostí mravní, nýbrž v míře daleko vyšší osobností náboženskou, znamenala pro něho jeho křížová cesta vzestup k Bohu, závratnou možnost vždy bezprostředněji a prudčeji přiblížovati se poznáni Hospodinovy vůle, která tvoří a boří dějiny i národy. Toto náboženské drama 

50 

tvoří nejvlastnější obsah " Truchlivého" i "Smutného hlasu" a. dodává mu vzácné hodnoty. Není to náboženské dramaindividualistické. Jan Amos ukládá své tu církvi i svému národu, aby rovněž tak jako on sám, užívali dějinných zkoušek za popud k náboženskému a mravnímu růstu, za průchod ke zbožštění, zvěčnění, zabsolutněnísvéhoživota-jenom tak možno okusiti podivnou chut milosti,ježspočívá v tom, že církevneb národ jsou vyvolenci Hospodinovými. 

Této mluvě Komenského, obsažené zvláště v "Kšaftě" a v "Hlasu pastýřově" porozuměl národ náš za války světové, kdy vracely se hrůzy vojny třicetileté, a kdy poděšené srdce osvojovalo si pro útěchu ne jedno chiliastické proroctví Komenského. Proto se zbožnou vděčností otiskujeme si tato osobní a časová díla svého největšího učitele, abychom k nim mohli kdykoliv sáhnouti, když se zakolísáme na cestě za svou duchovní dokonalostí. 

ARNE NOVÁK 

Jana Amose Komenského 

Smutný hlas zaplašeného hněvem Božím pastýře~ 

Podle B. Součkovy revise amsterodámského vydání z r. 1660. 

s průvodním slovem Arne Nováka 

a s kresbami Františka Bílka, 

vydal jako 16. svazek své edice Aventinum 

Otakar Storch~Marien, Praha I. Kaprová 52. 

V grafické úpravě Josefa Marka 

vytiskl Frant. Obzina ve Vyškově 

v září 1920.