ANTONÍN VESELÝ: LETNí ZRCADLENí ANTONÍN VESELÝ LETNí ZRCADLENí Družstvo Moravského kola spisovatelů v Brně 9"ůoodem. Nevlídné poměry, které u nás nepřejí vydávání vět.Hch monograficlťých děl o výrazných postavách české slovesné minulosti, zabránily, aby se literární a divadelní kritik Antonín Veselý představil veřejnosti dvěma statnými knižními celky, věnovanými čelným spisovatelům z doby Máje a Lumíra: románopisci a dramatiku Gustavu Pflegru Moravskému a prvnímu řediteli Námdního divadla, divadelníku a šťastnému organisátoru, Františku Adolfu Subertovi. Teprve z těchto obou monografií, jež zaležely na nedohledná léta v psacím .~tolku autorově, byli by čtenáři plně poznali analytický a kombinační dar školeného odborníka, postavený láskyplně do služeb clůvěrné interpretace a chvílemi i propagace děl a snah kdysi talť významných činitelů v naší literární a divadelní kultuře. Byli by dobře porozuměli také základnímu kritickému sklonu autora, který se nerad staví proti vyHádanému a posuzovanému umělci, ale raději se snaží vystopovati jeho naznačené i utajené záměry, domysliti jeho myšlenlwvé i umělecké intence, nalézti odraz jeho lidského osudu v díle literárním. Antonín Veselý jest věrným představitelem oné "kritiky núlující", po níž před čtyřiceti léty v době prudkých a často i krutých zápasů o svéprávnost kritiky a její svrchovanost volali spisovatelé, bolestně dotčení zdravou a při tom tak bezohlednou -pHsností svých analytikll a soudcll. OsvMčil to v menším formátě oběma sbírkami statí, jež .~estavil před deseti léty v jednotném rámci ze své 5 žně literárního a divadelního zpravodaje: "Listy autorům" a "Hovory s herci". Již názvy těchto studií a podobizen ozřejmují základní postoj kritikův k umělcům slova a gesta, které chce 's-pf1e karakterisovati než souditi; přátelí se oddaně s jejich lidstvím, aby porozuměl lépe jejich myšlence a výrazu; hledá, co jej s nimi spojuje a dává svému nesouhlo.su formu co nejurbannější; vidí dílo vždy v souvislosti s tvůrcovou osobností a tuto v ovzduší jeho doby a domova. Při tom nespoří výmluvností, která se mu rozlévá do široka; místo zhuštěných esencí podává raději povolné para/rase; pointa, zkratka, aforismus, zůstávají trvale cizími kritikovi inteligence vnímavé, ale nikterak výbojné. Neprojevuje se jinak, ani když mu po "krušných týdnech"celoročního re/el"entství kynou "plesné svátky" letní prázdně a když kritické pero zamění na několik týdnů za pastelovou tužku lyrického feuilletonisty, který ze svých prázdninových črt a meditací, krajinomaleb a náladových zátiší, samotářských dojmů a rodinných rozmarů sestavil právě knihu "Letní zrcadlení", pojící se volně ke starší sbírce "Barevné stíny". Na Jednom místě vzpomínkové eklogy o rodné Českomoravské vysočině na samém úpatí nejvyšších vrchů Zllárských hor se vyznává, jak býval kdysi neumannovským mituristou, který oživoval svůj horský a lesnatý domov postavičkami z přírodní mythologie a psával o těchto pochybných božstvech, usazených mezi Devíti skalami a Perničkami, zdobně kroužené verše jinošského sensualismu a překvapující výmluvnosti. I v něm, jako v tak mnohých kriticích dřímá umlklý 6 a sám sebe umlčevší básník, který alespoň oklikou hledá své uplatnění; sluneční brána prázdnin otvírá mu vítanou možnost toho. A někdejší naturista se při tom nezapře: mezi přírodou a člověkem vládne u něho vždy shoda a pohoda; básník a umělec čerpá v jeho pojetí vždycky sílu a jistotu z domova svého zrození neb své volby; krajina jest zrcadlem i stavem duše, a duše se nemůže plně rozvíti bez krajinného ovzduší, bez šumu lesů a ševelu obilí, bez vodních prostor a rytmu potoků, bez skalních kulis a zahradní dekorace. Antonín Veselý miluje i nadále svůj horský rodný kraj na rozhraní Svratecka a Novoměstska a rád vždy s novou touhou a hlubším porozuměním se k němu vrací, aby posléze uvedl své "děti, zrozené ve velkém městě, tam, kde se honila jeho chlapecká léta. Ale jeho naturelu, spíše idylickému než tragicl.ému, roztouženému po sytých barvách a zpívajících vodách, hoví vlastně mnohem lépe zcela jiný krajinný svět, bohatší tvary a koloritem, vyšší oblohy a smyslnějšího ladění, - mužný jeho na turismus se cítí doma na Podřipsku, Kokořínsku a Turnovsku, v oněch lwnčinách z Prahy snadno dosažitelných, které od Máchových a Mánesových dob lákají k sobě umělcc slova i štětce a které dnes připomínají jejich přítomnost na každém kroku. Jest všal. ctí Antonína Veselého, že dovedl ve svých lyrických feuiUetonech zachytiti jako jeden z prvních poněkud melancholickou pohodu zahrad a sadů, které vyrostly ve villových čtvrtích na západě Prahy na místě starodávných vinohradů, v končině kdysi heroické svými krajinnými obrysy a dnes o mnoho ly- 7, ričtější než bývá periferie velkoměstská - zde mu hry a rozmary vlastních dětí ve volném vzduchu proměňují i všední den ve svátek, vábící, aby se smysly otevřely slunné a barvité pohodě. Jestliže někdejší mladický naturista si nedovedl zelené palouky a fialové paseky nad temným tokem horní Svratky pomysliti bez štafáže bájeslovné, nahrazuje si ji dnes štafáží literární. Tu se feuilletonista shoduje úplně s literárním kritikem, jenž si své autory zdůvěrňoval vztahy lidskými. I hledá Antonín Veselý v nedalekém sousedství svého rodiště zachmuřené mládí Pflegra-Moravského, štvané nepřízní rodinných osudll s místa na místo, a pokouší se v blízkých Kameničkách spatřovati kraj i lid očima Slavílkovýma. Na Podřipsku chodí stopami Klácela a Levého, prožívá Peltrusy mediem poesie a erotiky Vrchlického, setkává se na Mělnicku pomyslně znovu a znovu; s V. Dykem. Kokořínsko a Doksy, pak i Litoměřice se mu zjevují jako kraje objevené, posvěcené a vykoupené romantikou if;I áclLOvou (a Nebeského), takže "Letní zrcadlení", vydané nikoliv náhodou v jubilejním roce Máchově, je ze značné části malebným putováním máchovským od inspiračních dějišť "Máje" a "Cikáml" až po tragické jeviště skonu básníkova. Zde všude barvitá výmluvnost básnického causeura evokuje malebné scenerie a para/rasuje jejich zevní skutečnost po impresionisticku; ale od dojmového povrchu se Antonín Peselý dobírá skutečnosti hlubší. Ve službách uměleckého dušezjrytu hledá vztahy mezi prožívanou a inspirující přírodou a tvořivou básnickou duší: na kulisách, posud zivoucích, zllstalo vždy něco 8 z osudů básniclr,ých i z tvůrčího procesu, který podnítily. Tak se rozrůstají causerie často v intimní kapitolky literární introspekce, tak se řadí v nejtěsnější blízlwst zdůvěrňujících kritických statí i literárně historických monografií svého autora. Na vysolwu, slastně oddechující hruď přírody v prázdninové pohodě a slunném jasu přišel si kritik odpočinouti od roboty zpravodajské, ale teprve v tomto "letním zrcadlení" porozuměl milostí chvíle a zasvěcení mnohému, co mu nemohly poskytnouti kniha a divadlo za hodin chvatu v týdnech roboty. Pochopil jemná vlál ma, pojící poety s krajinou; pronikl k souvztažnosti jejich srdce a ducha jejich domova, ať podle rodu, ať podle volby; seznámil se s inspiračními božstvy, příznivými básnickým dílům. I vypovídal se z těchto blažených zkušeností otevřeně, nadše1Zě, výmluvně a snad se může nadíti, že jeho letní eklogy dojdou přízně u těch čtenářů, kteří vyhledávají přírodu nikoliv pro pohodlné zapomenutí, nýbrž spíše pro možnost rozpomenutí na hlubší vztahy mezi ní a duchem lidským. A r n e N o v á Ir,. 9 065a6 Arne Novák: Průvodem 5 Strž romantické krásy 11 Klácelka 20 V kraji, kde zraje réva 26 Velebný BJpe/ 29 Smutek opuštěných míst 32 Litoměřice 36 Krajina ve snu 39 S Máchou na Bezdězi 43 U Máchova jezera 48 Polní cestou 51 Kytice ocúnů 53 Krásné kamínky 56 V staré zahradě 60 Dražba na život 63 Veltrusy 66 D,yhlídka básníkova 69 Rodné místo 72 Zář ve večerním lese 77 Stavitelé chrámu 79 Kameničky 84 Reč domova 94 První dojmy 97 Rozhovor s mládím 100 Tóny stáří 102 Výhled z okna 105 Stíny stromů 107 Dítě svého věku 109 Bubák 111 Sluneční ráno 114 .7IutOl' oydat Z literárního alba 1923 Listy autorům a jiné dokumenty z českého literárnílw života po válce 1924 Hovory s herci, české divadelní dokumenty 1926 Otokar Bředna, osobnost a dílo 1928 Barevné stíny, hrst dojmů válečných a přírOdních 1928 Karel Elgart-Sokol, člověk a dílo (6 Josefem Staňkem) 1930 Z dopisů Otokara Březiny Anně Pammrové 1931 Výbor z krásné prózy československé - Česká próza sv. 1-3 (s Karlem Sezimou) 1931-32 Otokar Březina ve světle díla Goethova (zvl. otisk z Goethova sborníku) 1932 Gustav Pflegell'-Moravský, život ti dílo (zvl. otisk z Akordu) 1934 Student Kvoch, hra podle povídky Vítězslava Hálka 1935 ANTON/N VESELÝ LEINI ZRCADLENÍ DROBNÁ PRÓZA 1933-35 Ovodní slat napsal Arne Novák Obálku a frontispic do dřeva vyryl Karel Vik Vytiskla Obchodnická tiskárna v Blansku Nákladem Družstva Moravského kola q>isovatelů v Brně 1936